kého ~Iovníka anglického, nýbrž 'podati s pomocí
předních francouzských spisovateI6 dilo úplně
samostatné. Slovník měl obsáhnouti všecky obory
lidského ducha tak, jak vědeckými a uměleckými
pokroky v současné době vzkvétajícího rozumu
byly rozšířeny a prohloubeny. Avšak kdeito
posud veškeré vědomosti byly nesouvislé a
rozptýlené, chtěl Diderot ukázati jejich vnitřní souvislost,
~jitost a jednotu. Proto nazval Diderot dílo
Encyklopaedií čili "vědami v kruh seřazenými":
jako všecky poloměry v kruhu směřují k středu a
tam se stýkají a splývají, tak všecko vědění a
umění mělo směřovati k rozumu pevnému,
jistému a neklamnému. Diderot chtěl dáti vzdělané
Franciisouoor všeho, co možno rozumem
bezpečně poznati - a to,com6žeme poznati,
můžeme zároveň ovládnouti. jestliže Encyklopaedie
měla otevříti vzdělaným lidem veškerou vědu,
znamenalo to, že chce je navždy odvrátiti od
pověry, od lehkověrnosti, od tajemn6stkářství:
učenec měl nahraditi místo kněze a přesvědčení
o lepší budoucnosti lidstva na zemi mělo
vystřidati víru v nebeskou blaženost. Sestavuje takto
plán díla, nahlédl Diderot okamžitě sám dvě
nebezpečí, jimi bude Encyklopaedie určitě vydána:
obtížnost práce a záští pravověrných odp6rc6.

Nesnadnost podniku Diderota nejprve
poděsila. Jak by mohl zvládnouti sám všecku vědu,
všecko umění, celé dějiny i celé náboženství,
veškerou nauku o státu a obrovskou oblast
filosofie? Vzpomínal svých učených přátel,které
si získal spíše svými spisy než svou osobou a