dvorní dámy byli mezi nimi; jedni spolupracovali
na díle, druzí je posuzovali, třetí chránili a
podporovali, čtvrtí odsuzovali a pronásledovali -
nebylo ve Francii opravdu vynikajícího člověka,
jenž by byl nesouvisel s "Encyklopaedií". Diderot
umínil si, že v této klidné hodině noční zopakuje
si postupně a soustavně, celý vznik a průběh
díla ... vždyf to byla spolu jeho nejlepší mužná
léta, léta práce a přemýšlení, nadšení i zklamání,
slávy, ale i pronásledování 1

Před dvaceti léty přišel vítaný host do
chudobného příbytku Diderotova, kde mladý
spisovatel, tehdy ještě málo známý, lopotil se nudným
překladem dějepisných a lékařských knih, aby
získal skromničkou obživu pro ženu a maličkou
dcerušku. Neznámý pán představil se Diderotovi
jako knihkupec Le Breton a nabízel mu čestné,
ač jen prostředně výnosné zaměstnání literární.
Slyšel prý, že Diderot zná výborně anglickou řeč
a že obratně vládne francouzským slohem, i táže
se ho, zda by nechtěl podle anglického vzoru se·
psati veliký slovník francouzský, v němž by se
každý vzdělanec snadno mohl poučiti o všech
důležitých otázkách z oboru věd, mudrctví, umění,
náboženství a státnictví. Knihkupec Le Breton,
v němž bystrozraký Diderot poznal na první
pohled ziskuchtivého obchodníka bez lepšího smyslu
pro vědu a písemnictví, se honosil, že Diderotovi
za jeho práci dobře zaplatí.

Diderot, jenž žil skutečně velmi nuzně,
porozuměl sice hned, že peněžní nabídka
knihkupcova není zvláště skvělá, ale přijal ji přece rád.

82