hostině a znamenitém vině prohovořiti s nimi celé
odpi'1ldne a celý večer o věcech, které jej
neodolatelně poutaly. Mohl se za dnešní pohody
procházeti na obvodě Paříže a zde pod stromy
sežloutlými a zčervenalými pozorovati, jak příroda
se chystá k odpočinku. M9hl navštíviti svoji
ušlechtilou přítelkyni, slečnu Zofii VoHandovou a
potěšiti u ní svou unavenou mysl. Mohl zabrati
se do některé anglické či italské knihy a dáti se
četbou přenésti do cizí země a cizí společnosti.
Dnes však Diviš Diderot odepřel si všecky tyto
příjemnosti a radosti a jako by byl uvězněn a
spoután, četl, opravoval, psal u svého pultu, a
teprve když přečetl a upravil rslední řádku,
vyrazil ze své jizby. Potřebova nadýchati se před
spaním trochu volného vzduchu, měl-li usnouti,
ale musil urovnati také myšlenky, které se mu
prudce v této chvíli hrnuly. Cítil určitě, že jest
to velká chvíle jeho života; vždyf dnes
propracoval a pro tisk upravil poslední stránky ohromné
Encyklopaedie čili Slovníku věd, umění a
průmyslu. Diderot nepochyboval ve vznešeném
sebevědomí, že spis ten učiní jeho jméno
nesmrtelným.

Před zraky Diderotovými vynořovaly se nyní
podivuhodné a vzrušené osudy tohoto veledíla,
jemuž věnoval dvacet let života a úsilí. Viděl
v duchu celé zástupy vznešených, mocných a
duchaplných lidí, s nimiž "Eneyklopaedie" \lvedla
jej do styku. Učenci a šlechtici, umělci a
spisovatelé, peněžníci a státníci, kněží a soudcové,
knihkupci a tiskaři, ba sám král Ludvík XV. a

6

81