vlmá choť Konduirarntil'a, 'ale nej sama: s ní jde
její a Parcivalův synáček Lohengrin, jenž má býti
otcovým nástupcem v království svatého Gnilu.

Když tyto poslední výjevy básně Wolframovy
kmitly se myslí staré hraběnky, vstoupily jí slzy
do očí. Myslila jen na Parcivala, jenž prošel
dětinským nerozumem, hříšnou pochybovačností, než
dospěl božského poznání a božské milosti, či
vzpomnělasi zároveň na svého miláčka Oda, kterého
by chtěla také míti pravým křesťanským rytířem
a členem družiny Grálovy? Neodvážila se ani dále
o tom přemýšleti, nýbrž zbožně vložila osud
milovaného vnuka do vůle boží. Sama sepiala ruce
a počala se modliti. Ve věži nad hradní kaplí
rozhoupal se v téže chvíli jasný zvonek, a od hradu
nesly se do údolí jímavé zvuky večerního
klekání.

úi