aby v dobrodružstvích se ukázal býti hodným
stolní družiny Artušovy. Na jedné z takových
výprav osvobodí Parcival zámek princezny
Konduiramury od obléhajících nepřátel a zasnoubí se s ní.
Ale není mu přáno s nevěstou dlouho pobývati:
božská vůle určila jej k vyšším cílům.

Parcival přichází do temného lesa, jenž
obklopuje posvátnou horu Monsalvač, ba připuštěn
jest i do sálu, kde trůní svatý Grál. Králem
rytířstva Grálova jest Parcivalův strýc Amfortas;
Parcival, jenž ho nezná, nalezne jej, jak zraněn
otráveným kopím stůně a čeká, až by se ho nějaký
cizí rytíř z čistého milosrdenství zeptal na jeho
utrpení a zároveň na tajemství svatého Grála.
Kdo by položil takovou otázku, osvobodil by krále
Amfortase a byl by přijat do družiny Grálovy.
Jak tu byl již Parcival blízek nevýslovné
blaženosti I Avšak, ačkoliv trnul zvědavostí a pociťoval
soucit s trpícím králem, přece, vzpomenuv rady
Gurnemancovy, že se nemá zbytečně ptáti,
neodváží se otázky. Tím zbaví se přichystaného štěstí,
jest proklet posIicí svatého Grála a musí opustiti
vznešený hrad. Doba těžkých zkoušek mu nastává.

Parcival upadá do hrozného zoufalství,
odvrací se od Boha, v něhož posud věřil a jehož
přikázáni plnil. Nevěří již, že Bůh jest milostiv,
dobrotiv a spravedliv; nestojí již v rouhavém
pochybovačství o Boha, nýbrž touží po své
opuštěné choti Konduiramuře. Ale Bůh v nekonečné
své lásce nezatvrdil se nad hříšníkem, nýbrž na
Velký pátek zavedl jej k poustevně zbožného
Trevrecenta, jenž jeho zoufalou duši vede k poznání

66