přivedl; sluha odkvapil a stolovníci okamžitě
porozuměli.

Všichni byli na Homera nesmírně zvěda vi:
ač většina z nich o něm častěji slyšela, přece ho
posud z hostí Alyattových nikdo neznal. V
nepokojném chvatu si vyprávěli, co kdo, třeba matně,
o něm věděl. Kdosi se zmínil, že Homeros jest
slepý a tvrdil, že od narození. Jiní tomu
odporovali: jak by mohl býti od kolébky slepcem
pěvec, jenž umí názorně a jasně vypravovati o věcech
přístupných pouze lidskému zraku? Někdo
prohodil, že Homeros oslepl teprve, když svět a jeho
divy dokonale prohlédl; když však skládal v
samotě svou velkou báseň o Achilleovi, byl prý
povděčen svojí slepotě, protože oči nečinily jeho
ducha roztržitým.

Jirlý hlouček přel se o to, zda Homeros umí
psáti. Umění písma bylo i u vzdělanců 6. století
před Kristem věcí vzácnou, a mnozí z přítomných
sami neuměli psáti. Některým se zdálo, že básník
tak obsáhlé paměti písma vůbec nepotřeboval. Dle
úsudku jejich protivníkO. musil si činiti poznámky
alespoň při skládání básně. Pře zůstala
nerozhodnuta, nebof byla příliš znesnadněna nejistotou, zda
Homeros jest opravdu slepý.

Jakýsi bohatý muž, jenž na moři měl mnoho
kupeckých korábů, a s nimi konával daleké cesty,
dokládal se, že Homera kdysí převáželi jeho
plavci na ostrov Kretu a jindy že setkali se s ním
v Řecku; sám litoval, že se s proslulým pěvcem
nikdy nestřetl. Boháči vpadl do řeči jeho starý
soused, jenž přesvědčivě dokazoval, že Homeros

28