I1ia" Setkal se prý ještě v mládí s lidmi téměř
stoletými, a nikdo z nich nedovedl se
upamatovati, že by kdy od předků slyšelo podobné válce.
Nelze prý si též mysliti, že by bohové mísili se
do boje lidských mužů, a že by osud jediného
města tolik rušil klid nebešťanů.

Mladí hodovníci vyv;aceli jeho slova. Pěvec
nemusí a nechce vyprávěti děje - tak tvrdili €
jak se staly, nýbrž, jak bohyně, učitelka zpěvu a
odměňovatelka básníků, mu děje ty upravila. Nemá
napomáhati paměti svých posluchačů, nýbrž má
zušlechťovati jejich srdce, zjemňovati jejich mravy,
vychovávati je ke zbožnosti a k hrdinství. Jeho
rekové nemají býti úplně podobni skutečným
mužům, nýbrž mají býti vznešenější, moudřejší,
krásnější, než obyčejní smrtelníci.

"Když si dává sedlák vyprávěti od souseda
o svém otci a dědu," pravil jeden z mladších
dvořanů Alyattových, muž štíhlého vzrůstu a jemných
pohybů, "pak se raduje, když zví, že jeho otec
a děd pásli právě tak stáda jako on, orali a mrvili
pole stejně jako on, bydlili v téže sesuté chyši
a živili se týmiž mastnými boby, které jsou jeho
obědem. Ale zcela jinak šlechtic a hrdina.
Poslouchá-li od pěvce o hrdinovi dávných dob, touží,
aby se dověděl o hrdinství, jehož sám posud
nedosáhl, ale jemuž by se ze zpěvu mohl naučiti.
VeIebí-li přednášeč mravy šlechticů dávno
zemřelých, poslouchá pravý šlechtic jeho slova proto
pozorně, aby mravy těmi se sám mohl ozdobiti."

Slova ta se velice líbila mnohým z přítomných.

Avšak iedenz vynikajících lydských šlechticů, jenž

2ó