Vymýšlela a naznačovala jsem mu cesty, jimiž dalo by se dojíti cíle. Chtěl četným těmto sugescím, plným radostného očekávání a růžových cílů budoucích vyhověti; byly chvíle, kdy pevně věřil, že toto hudební studium dovede spojiti s přípravou k učitelským zkouškám, jichž zvolené povolání a rodina od něho žádaly; byly jiné, kdy obával se, že budou mu do cesty navaleny překážky nepřekonatelné. Nebyl duchem, jenž úprkem žene se k metě své, rozmetávaje vše, co do cesty se staví; něžnou jeho postavu, kadeřavou hlavu, chorobně bezbarvou tvář jakoby zahaloval neviditelný mrak, a on pod ním se skláněl v nezhojitelné nesmělosti. Nedůvěřoval dosti svému předurčení; a když velebeno jeho hluboké vnikání do umění hudebního, jeho všestranné nadání - tiskl prý jako student i verše a malbou se zdarem se zabýval ¸ odporoval tomu s melancholickým, mlčenlivým a rozpačitým úsměvem. A tato útlá, nesmělá bytost, je7. obávala se, že ne· splní ani podmínek pravidelné životní dráhy, byla přinucena prožíti zkoušky nejt쎊Í. Letní prázdniny 1909 místo osvěžení a posily daly v mladém muži uzráti chorobě, dávno snad dříma· jící; byl jako prozatímní učitel ustanoven na školu v Perálci u Proseče, a přišel do ní bled a vysílen. Nepřikládal tomu nejprve váhy ani on ani jeho okolí, a to bylo mu osudno, nebol včasná pomoc, systematické léčení bylo by zachránilo tento mladý život, tak mimořádně slibný, jako zachránilo stati· 66