hudbě, a srdce rozrýval veliký smutek pohřebního
průvodu "panenské lilie", jež "vykvetla, jak by
zalívána rosou, uvadla, jak by podsečena kosou". Kdož
by byl tušil, že hraje mladý hudebník vlastní svůj
osud, za jediný rok se dostavící? "Ubohá Marie!"
Ubohý "Ferencz, školní pomocník v Rychnově",
jak rozmarně podepsal se na jeden svůj sešit
notový
.-
Třetí dýchánek, dne 25. března 1909 náležel Janu
Nerudovi; Ballada o duši Karla Havlíčka
proměněna opět v melodram, jehož hudební část, utkanou
z různých významných nápěvů a lahodné spojovací
improvisace složil sám doprovazeč, čehož arciť
nikdo netušil.

Tyto hudební svátky, podávané tak plně a ochot·
ně, vykoupeny byly arciť dlouhými a nesnadnými
poú1mi po silnicích a lesících, jež spojují jednotlivá
místa naší přísné, a zvláště v zimě 1908 až 1909
nejsevernějším krajům se podobající vysočiny.

Ale když se v mírné pohodě prosince r.l909 sešly
opět paní a dívky prosečské, aby uctily geniální
Boženu Němcovou, tu se kadeřavá hlava Františka
Jandla neklonila již nad klávesy, ležela těžkou
chorobou ztrýzněna v Horním Jelení na poduškách lože,
jež mělo se mu státi ložem úmrtním - a jiné,
šťastnější ruce provázely zpěvy.

Neslyšela jsem rozmilého virtuosa hráti jen o
vesnickém koncertě a o dýcháncích; přicházel, když
teplý čas nastal, častěji a hrál hlavně - Richarda
Wagnera. Jeho Lohengrina, Mistry-pěvce, Zlato
Rý
63