ZA FRANTIŠKEM JANDLEM

VPusté Kamenici, pěkné, zapadlé vesnici
Českomoravské vysočiny, konán byl dne 14.
listopadu 1909 za třeskuté, náhlepřikvapivší zimy
koncert Učitelského kroužku ve prospěch školních
knihoven nejbližších osad. Hybnou jeho silou,
hlavním původcem, jenž program sestavil, zkoušky řídil,
zpěvy i sóla na křídlovku doprovázel smyčcového
sboru oktetového se účastnil, na klavír hrál - byl
mladý, dvacetiletý, útloučký jinoch, skoro ještě dítě,
na školu v Rychnově u Krouné právě jako výpo--,
mocná síla vyslaný. Jak od klavíru ke stolu okteta
spěchal, noty a vysvětlení rozdával, horlivě kon·
feroval, byly na mladém hudebníku nejnápadnější
bohaté hnědé kučery, jež spadaly mu do čela a
jako pohyblivým, ozdobným rámcem obklopovaly
jeho bezbarvou, poněkud chorobnou tvář
příjemných rysů. Teprve kdo déle si ho všímal, postřehl
za ostrým skřipcem pěkné modré oči, trochu
krátkozraké, a tklivý, rozpačitý úsměv na úzkých rtech.
Pravého, vroucího oživení dostalo se té hlavě
teprve, když nesmělý hoch zasedl ke klavíru, vzal do
ruky violu nebo housle.

Vypravovali o něm předem, že na piano hraje
přímo virtuosně, že jako chlapeček šestiletý již
překvapoval svou hrou na harmonium, že, žák
dvanáctiletý, vystoupil na koncertě v České Třebové jako
interpret - Beethovenovy sonaty.

60