ještě jiného materiálu etnografického; v Českém
Lidu vyšel roku 1892 článeček (valně zkrácený)
Něco z náhožensky smíšených obcí v nejzazším
konci Čech, v lednu 1893 O rozličném nádobí a
náčiní na Litomyšlsku, článek o výzdobách
lomenic a nápisech na nich leží v redakci. Ke knize črt
z rázovité krajiny té již déle se chystám, i bude,
dá-li Bůh, ještě letos hotova. Budislava blízké lesy
u Kamenných Sedlišf a Lubné poskytly mi i jeviště
k pracím: Sfinx, Lesní pohádka, Rozdíly, Pohádka
podzimní. Litomyšl sama je scénou v novelách a
črtách: Démon, Otázky, Starý pavillon, Duma na
Hrutově, Dva Duškové, Maloměstský román,
Památce Bedřicha Smetany, její poměry společenské
vylíčila jsem v črtách: Ve prospěch českého čtení,
V dcerách vlasti síla národa a Stůj co stůj. Práce
Ve vavřínové koruně a Vše pro vlast, Laura kotví
v mých pražských vzpomínkách a Baronessa ve
vzpomínkách mé matky; ona jest nejstarší z dcer
Dolanových, Leontýna.

Nyní ještě něco o tom, jak se mi péro octlo v ruce
a mé práce ve sloupcích časopisů. S pérem jsem si
hr~la již od 9. neb 10. svého roku, psala si české
i německé "básničky", pohádky a přání k svátkům
atd. Roku 1868 a 1869 dala jsem se do toho vážně,
jak jsem myslila, a také jako 16letá poslala
redaktoru Květů Vítěz. Hálkovi sbírku svých hrozných
veršů. Dostalo se mi v listárně odpovědi tak
laskavé, že dnes nechápu, jak mohla platiti oněm
škytavkám; tenkráte ovšem účinkovala jako studená

57