Do školy mne zavedli v létě 1859, pak po prázd·
ninách počala jsem se pravidelně učiti. Navštěvovala
jsem ústav Františky Svatavy Amerlingové, který
hyl v Široké ulici č. 18. později na Koňském trhu
u Zlatého beránka. Pobyla jsem tam, často však
churavostí jsouc doma zdržována, až do r. 1868,
r. 1869 ještě jsem se tam doučovala frančtině a
ručním pracím. Mým učitelem byl zprvu p. Vaněk,
za základ svého vědění však děkuji V. Cardovi,
později profesoru vyšší dívčí školy, jenž byl mi uči·
telem přísným, ale znamenitým. U Sv. Amerlin.
gové a jejího slovutného chotě též mnohému jsme
se učily. V posledním roce 1868-1869 byl v ústavě
učitelem nynější ředitel uhersko·hradištského
gymnasia H. V. Tůma, jenž velmi působil na moje
vlastenecké vědomí, přednášeje ponejvíce o české
literatuře a nabádaje nás k horlivé četbě. Tímto
směrem působil na mne též otec, jeho kolega Gustav
Pfleger.Moravský, dále můj mladistvý soudruh,
kterého jsem vylíčila jako Heřmana v práci Z mého
rodného domu, pak návštěva Sokolovny (ústavu
Tyršova) v rocích 1865-66.

Školní moje leta byla však pro mou chorobu
dobou chmurného utrpení, všecko moje vědění těžce
bylo vydobyto, a jen úspěchy moje při učení,
vášeň čtenářská a nade vše něžná láska mé matky,
jejíž jsem byla do konce jejího života výhradním
miláčkem, učinily, že jsem vůbec ráda žila. Otec
zase brával mnena výlety po Praze i v jejím okolí;
Hradčany, Vyšehrad, pražské kostely, sbírky mu·

52