postihla zde spisovatelka v důmyslné zkratce také
kulturní úkol, který na našem venkově připadl ta·
kovému městečku Proseči před půl stoletím . .KOežto
v odlehlých a zapadlých vesnicích, samotách a
mlýnech dodoutnávaly v chladnoucím popelu poslední
plameny náboženské reformace české, jakj e
rozdmychalo hnutí v dobách tolerančního patentu, kdežto
tam beze styku se světem a osvětou, posilovány
libovolným výkladem bible, se měnily v dusivé
dýmy chiliastického blouznění a očekávání, vcházely
v městečku přičiněním osvícenských občanů ve styk
s novodobými ideami veřejnými, přetvářely se v
zásady svobodomyslného pokroku, posilovaly svým
podílem národní obrození, ale při tom se tragicky
ztravovaly, pozbývaly původního obsahu, odumíraly
samy sobě.fato konce~ce ~eského malého městečka
uprostřed-zachovalého venkova má hlubokou
pravdivost dějinnou, ale zároveň ji obklopuje dech onoho
zádumčivého pesimismu, vlastního Teréze
Novákové, s nímž v pozdních svých letech pozorovala
utrpení, zanikání, hynutí všeho živoucího, obětovaného
buď rodu nebo
ide.!
. Podzimní intermezzo, Káčo, vstávej! jest
vděkuplná lyrická variáce na motiv zaslechnutý v Proseči,
kteroq básnířka aovedla zasaditi do náladového
prostředí přírodního a obklopiti tak vlahým jasem
slitování, dobroty a odpuštění, že se zdá jakoby laskavá
moudrost blížícího se západu životního inspirovala
tuto drobnůstku, jež svou scenerií, stejně jako básně
v próse Brand čili Slunce, slunce! a Povídka o
vich
45