byl přerušován návštěvami v Praze, kde se po
dvakráte pozdržela několik měsíců; kromě toho cesty
po Švýcařích a Bavorsku, léčení v Karlových Va·
rech, byly podniknuty z Pro seče. Odečtou-li se tyto
přerývky, pobyla Teréza Nováková od léta r.l908
do podzimu r.1912 celkem neúplné tři roky, z nichž
dlouhé zimní měsíce byly skoro poustevnické,zvláště
opíraly·li se divoké větry a prudké sněhové vánice

o krov osamělého stavení v staré ovocné zahradě.

Samotářské procházky opuštěnou krajinou, trochu
hudby místních ochotníků, dýchánky pořádané ob·
čas pro paní a dívky prosečské přinášívaly změnu
do pravidelného programu denního, který byl vy·
plněn vedením domácnosti, četbou, korespondencí
a hlavně velice vydatnou prací slovesnou, v níž se
docela pravidelně střídaly symbolické pohádky
s realistickým uměním povídkovým, feministická
publicistika s uměleckými essayemi, črty cestopis·
né se vzpomínkami literárními. Nejobjemnější dílo,
které T. Nováková napsala celé v Proseči, jest román
kněze-buditele, Drašar, úplně pro sycený chmurně
pesimistickou náladou tohoto jejího posledního ob·
dobí životního, ale svědčící zároveň, jak se vyzrálá
a zocelená básnířka dívala nyní na skutečnost bez
předsudků mužně s vzácnou monumentalitou rea·
listickou. Básnířka promluvila v Proseči naposled
kouzelně melancholickou prósou lyrickou V
rychmburském parku, v níž se v temnou melodii slévají
hlasy východočeské přírody s hlasy východočeské
minulosti ... všecko zde jest odhmotněno, všecko

43