kým románovým skladbám další trojice, z části jiz
na půdě pražské. Všecky jsou přímo opakem
současných romantických pohádek, inspirovaných také
namnoze budislavskými dojmy a to nejenom pro
své střídmé, střízlivé, až suché podání slohové, ale
také pro metodu přísně pozorovatelskou, která
skutečnost zdrženlivě a opatrně okresluje, lpějíc
ůzkostlivě na životních modelech, kombinujíc jenom
výjimečně motivy, ulpívajíc skromně na ději
jediném; oč začátečnici v lidovědném realismu hlavně
a vlastně jediné jde, toť průkaznost faktů,
názorná konkrétnost přednesu, silně vypracovaná
reliefno st rázovitých jednotlivostí národopisně volených.
V druhém z těchto Úlomků žuly, v dosti rozměrné
povídce S nůší, jejíž prostou stařenku, žalně ožehlou
tragikou všedního života, poznala autorka jako
poslici na krásné silnici mezi Budislaví a Prosečí,
vystupuje po prvé městečko Proseč jako částečné
dějiště, ale jenom povšechně bez hlubší karakteristiky
na důkaz, že zde spisovatelka doposud
nezdomácněla.

Teprve když v létě r. 1893 studijní cesta,
tvořící průpravu ke kraj opisnému dílu Čechy východní
v Ottových Čechách, zavedla Terézu Novákovou
znovu na několik dnů do Proseče, přilnula k
městečku dotud značně podceňovanému a lépe se s ním
seznámila. Poznala v něm nejenom výhodné
východisko pro celou Českomoravskou vysočinu, ale také
někdejší důležité středisko náboženského hnutí
adamitského, kterým se již několik let zabývala jako

41