TERÉZA NovAKOvA V PROSEČI

Zapadlé východočeské městečko Proseč na
Skutečsku zůstane trvale spojeno se jménem
Terézy Novákové, a každoročně vyhledávají
v něm sta turistů domek v Zábořské ulici, kde
básnířka trávívala v posledních devíti letech svého
života všecky letní měsíce a kam se v západu svých
dnů uchýlila trvale. Tam napsala svou poslední
rozsáhlou skladbu románovou, tam nedlouho před
smrtí soustředila své pohasínající síly, aby se
rozloučila s čtenářstvem velkou lyrickou básní v próse
a pak i hlubokou studií feministickou - po nich
následovalo jenom těžké umírání a milosrdný skon
v rodné Praze.

Za svého litomyšlského pobytu netušila Teréza
Nováková ani zdaleka, že se jí Proseč stane kusem
osudu a že si trvale získá její zalíbení. Od r. 1887
pobývala s rodinou čtyřikráte ve dvou místech od
Proseče jen así hodinu vzdálených, v Budislavi na
Litomyšlsku a v Nových Hradech u Vys. Mýta, a tu
~nala Proseč jenom z povzdálí a povrchně.
Entusiastická básnířka prudkého citu, smělé
představivosti a romantického vkusu, jakou byla na rozhraní
let 80. a 90., blouznila o divoké kráse lesnatého
podhoří, o malebných pískovcových útesech
uprostřed ború, o tmavých lesních rybnících uzavřených
stě~mi jedlí, smrků a bříz, o zurčivých studánkách
v hlubokých roklinách, o tanci duhových šídel nad

39