socialismu a roku 1848, ale i živou osobní účastí
na soudobém ži votě veřej ném ; nebyla by toho však
dovedla, kdyby nebyla přistoupila opravdová zralost
umělecká. Tu lze sledovati i na tom, jak nyní uměla
zpodobiti také městský život ve východních Čechách,
v Litomyšli neb v Poličce, který dříve buď jen
naznačovala ironickými poznámkami neb podávala ve
velmi matném a sentimentálním líčení; tento dar
kulturní evokace stupňován jest ještě v Dětech
čistého živého a hlavně v Drašarovi, kde nejen stará
Polička a Litomyšl, ale i Beroun, České Budějovice,
Prahá, ano i peštbudínská evangelická fara
vzkříšeny jsou nezapomenutelně.

Líčíc dějiště východočeských svých románů,
nemusila Teréza Nováková spoléhati pouze na
vzdálené své vzpomínky a hojné své poznámky; vracela!
se od roku 1898 vždy znovu do milovaného svého
kraje. Zevním podnětem bylo, že, vybídnuta Aloi·
sem Jiráskem, přijala úkol, zpracovati pro Ottovy
Čechy Litomyšlsko, Poličsko, Lanškrounsko a
Vysokomýtsko; mnohé končiny potud neznala a úlohu
svou pojímala tak vážně, že prošla veškeré vesnice,
samoty i většinu lesů těchto okresů, německé a
poněmčené obce v to počítajíc. Kdežto dříve ji při
národopisných pochůzkách provází val něžný chOť,
konala nyní své vlastivědné pouti s nejstarším mi·
lovaným synem Theodorem, jehož rozsáhlé
vědomosti přírodopisné doplňovaly historické a
národopisné znalosti matčiny; v blouznivé lásce k přírodě,
v neutuchajícím zájmu o kraj a lid, ve vytrvalém

33