roku vynořily se jí z napsaných i nenapsaných
dokumentů lidové mysli látky a náměty jejích velkých
skladeb, provedených arciť o mnoho později. Tak
dostala v Telecím do rukou vlastní životopis Jana Jílka,
pro jehož zpodobení užila zkušeností v místech jeho
pobytu v Lubné a v Širokém Dole; v Borové našla
celou látku Jiřího Šmatlána; v Pusté Rybné a v
Březinách chodila po prvé po stopách Michla-Drašara;
z Bystrého vypravila se do N ed vězí, kde poznala
hrdinu knihy Na Librově gruntě, a když prodlévala v
Krouné, doceloval se jí při návštěvě České Rybné,
Miřetína a Otradova složitý obraz Dětí čistého živého.
Prozatím odnášela si vedle velmi obsáhlých zápisků
názorné představy vesnic a osob, které mínila
líčiti a krátce před odjezdem z Litomyšle počala
pracovati o Janu Jílkovi.

V září 1895 opouštěla Teréza Nováková po
devatenácti létech Litomyšl. Loučila se s ní téměř s tak
těžkým srdcem, jako byla do ní dmhdy vstupovala.
Nebyl to pouze čerstvý hrob dceruščin - prvního
dospělého dítěte, jež ztratila - co jí činilo odchod
tak těžkým: opouštěla rozvitou činnost veřejnou
a. spolkovou, o jejíž užitečnosti byla právem
přesvědčena; vzdalovala se od lidu a kraje, jehož
studium stalo se jí tak drahým; a samo město bylo jí
již skutečným milovaným domovem. Nevěděla, zda
se k tomu všemu vrátí, a zda Praha ve svém
bohatém proudění duševním neobrátí jejího vývoje
novým směrem.

Skutečně na nějaký čas ležely východočeské práce

31