dium dějepisné, kdy psala Slavín žen českých,
podporovaly její sklon. Nesprávno však jest, hledá-li
se tu někdy ohlas myšlenek Masarykových a
Denisových; jejich díla moje matka četla mnohem
později, když již vlastní její názor o náboženském životě
vesničanů východočeských byl uzrál. Ve zmíněné
stati nacházejí se již první skrovné nápovědi k
pozdější největší románové skladbě Terézy Novákové
Děti čistého živého; hned za prvních svých pobytů
v Budislavi poznala tam a hlavně v sousedních,
velmi rázovitých Kamenných Sedlištích, některé
postavy, které v románové obměně vystupují v
památném tom díle, při jehož vzniku vědecké dílo
Rezkovo o Dějinách prostonárodního hnutí
náboženského mělo podíl zcela nepatrný.

Zprvu netušila Teréza Nováková sama, že
bohatých svých poznatků a poznámek národopisných
užije povídkově; vracela se novelisticky k místům
prázdninových svých pobytů, měnila je v dějiště
svýcb konversačních novel neb lyricky zbarvených
pohádek. První novelistická práce, založená na
intensivním studiu bytu, mravů, povahy ajazyka lidu na
Budislavsku, jest Drobová polévka, psaná roku 1893
podle příběhu a postav na Kamenných Sedlištích.
Spisovatelka ji označuje jakožto "kresbu podle
skutečnosti z nejvýchodnějších Čech": vlastní invence
autorčina potlačena je na míru nejskrovnější, každý
projev myšlenkový i jazykový doložen je
dokumentárně, kolorit místní až do vlastních jmen (v té věci
se Teréza Nováková lišila vědomě a zásadně od K.

29