ano, i hmotné tísně, zároveň však jasu a štěstí v
domácnosti. Záhradí samo se starosvětským, napolo
vesnickým svým rázem a se zásobou prostoduchých
typů probudilo s~ysl mladé pozorovatelky pro
skutečnost a pro lidský život; zde hledati jest
nejprvnější skromničké začátky národopisného realismu
Terézy Novákové. Soustavnou činnost
spisovatelskou počíná r. 1882 na podnět Karoliny Světlé;
první ty práce, kromě příležitostných přednášek,
vzpomínek a úvah čerpaly povídkově z dívčích
vzpomínek, ironisovaly spíše rozmarně než útočně
úzkoprsé maloměšťáctví, pokoušely se o
psychologickou kresbu ženských sentimentálně roztoužených
a vzdorovitě osamělých postav i obdobných
rozervaných a snivých povah mužských: všude jest tu
plno byronství, jež zpravidla zavádí k mlhavosti
podání a k patetické strojenosti slohu. Ale v
souborech těchto prvotin, jež vydány s názvy Z naší
národní společnosti, Z měst a ze samot a Kresby a
črty v r. 1887 až 1891, čtou se také obrázky jiného
druhu: idylické obrázky drobných postaviček
prosycené důvěrnou láskou k prostému lidu a
prozrazující leckdy pronikavost životního pozorování;
mravoučná tendence skoro kalendářová nedovede



v nich utlumiti čestného úsilí realistického. Jsou

váženy buď z jižních Čech,. kde r. 1884 navštívila
Teréza Nováková rodinu svého chotě, nebo z
litomyšlského Záhradí, a vynikají správností postřehu
i teplem podání nad ony povídky, v kterých
zpodobovala Litomyšl samu. Z okolí litomyšlského do

26