sestoupilo až k hlubinám kmenově a nábožensky
psychologickým; při tom zdržena byla zdánlivou
oklikou: popularisačně výchovnými pracemi
historickými. Velká dějepisná čítanka pro naše paní
a dívky, nadepsaná Slavín žen českých, která od
r. 1888 vycházela v olomouckých časopisech Mil.
Procházkové, Včelce i v Domácí Hospodyni,ar.1894
byla vydána knižně v Libuši, znamená
vyvrcholení romantického historismu Terézy Novákové.
Vše, co v minulosti naší od báječných dob až do
úpadku bělohorského české ženy vykonaly vel·
kého, zaznamenáno jest nadšeným perem horlivé
sběratelky a obratné popularisatorky jako důvod
pýchy a příklad národně mravní opravdovosti; his·
torie česká nevykládá se tu z určitého hlediska
názorového, nýbrž předvádí v celé rozloze provázena
vlasteneckým patosem citového zbarvení. Pozorněj.
šímu čtenáři těchto dvaceti šesti kapitol na 475 stra·
nách nezůstane však utajeno, jak spisovatelčino
pojetí se postupně prohlubuje; v druhé polovici
knihy proniká již vyhraněný názor, že netoliko
chloubou, ale i smyslem naší minulosti jest nábo·
žensky reformační úsilí o pravdu boží a o mravní
povznesení člověka v duchu křesťanském; husitství
a hlav.q.ě bratrství pokládá již r. 1893 Teréza
Nováková za vyvrcholení našeho dějinného vývoje Đ
domněle nahodilou episodou historicky populari.
sační nově se obohatilo češství spisovatelky Slavína.

A tu ukázán byl správný směr také jejímu studiu
východočeské duše lidové: podrobný a soucitný

19