pací nedavného hnutí za svéráz. Podnícena národo·
pisným hnutím na Moravě, seskupujícím se kolem
monsignora Ign. Wurma a rodiny Wanklovy,
poučena přímo odbórně v otázce krojové, ale přijímajíc
při tom starý romantický názor o svéprávnosti li·
dového umění, hlásala v přednáškách i v článcích
(tyto vyšly hlavně v olomoucké Domácí Hospodyni
a v prvních ročnících Kalendáře paní a dívek), že
česká žena má ve všem svém životě vděčně a sou·
stavně čerpati z formového bohatství vytvořeného
naším lidem: má se oblékati po česku, má míti
svérázně zřízenou domácnost, má spolupůsobiti na užití
původních motivů stavebních při bytové architek.
tuře atd.

Nebyla dojista ve vSem tom myslitelkou původní
a iniciátorkou nejstarší; v oboru krojovém byla jí
rádkyní Miloslava Procházková, o téže věci si
dopisovala s Renátou Tyršovou, a pro architektonic·
kou svéráznost českého domova otevřel jí zraky Jan
Prousek, ale již před čtyřiceti léty, roku 1886, značilo
mé matce hnutí za svéráznost podstatné rozšíření
národního povědo~mí: češství není pro ni již toliko
citové roznícení příslušností jazykovou a kmeno·
vou, ani pouhá hrdá vzpomínka na národní velikost
dějinnou, nýbrž bezpečná jistota samobytné kultury,
zajištěné tradicí a odevzdávané z pokolení na
pokolení.

Touto cestou dospěla má matka také k soustav·
nému studiu východočeského lidu, jež mělo nej·
prve povahu odborně národopisnou, kdežto později

18