Karolina Světlá netoliko podnítila, ale i určovala
svými zásadami. Teréza Nováková podivovala se
arcit nade vše velkým ještědským rOlp.ánům
básnířčiným a uctívala v jejich nadživotních hrdinách
stejně mravní heroismus jako rázovité češství, ale
na začátku svého literárního působení vyznávala:
rozhodně ony tendence, ke kterým K. Světlá
dospěla v posledním období svého tvoření: básník
vykonává svým dílem mravně národní poslání,
posiluje ochablou vůli, určuje správný směr
myšlenkám, ztělesňuje dějem a dialogem řešení problémů,
které právě v oné chvíli zaměstnávají mysli jeho
rodáků a čtenářů. První velká výpravná skladba
Terézy Novákové, Maloměstský román, připsaný
právě Karolině Světlé v den jejích .~~des~tin,
vyhnala tuto národně vychovanou a výstražnou
tendenci až do krajnosti, jsouc při tom až příkrým
soudem citového života hrdinky Svatavy Krovecké,
za níž se skrývá melancholická postava Zdeňky
Havlíčkové. Leč jak z Maloměstského románu, tak i ze
starších a pozdějších prací Terézy Novákové ze
společenského života českého mluví úzké a jaksi chudé
pojetí národnosti, na níž stále lpí starý
konvencionalismus.

Zatím však Teréza Nováková statečně a čestně
pracovala o zreálnění a prohloubení svého češstvÍ.
Úplně souběžně s její literární i spolkovou snahou
o vyšší vzdělanostní úroveň našich žen a o jejich
mravně společenské sebevědomí postupoval u ní
zájem, který byl pronikavou a promyšlenou
antici
17