ný: ne básnlřstvi sentimentálnI, ale naivnl poesis. věčné
vyznáni lásky a věrnosti láskyprázdné zemi.e

Lord. zabraný do výmluvné Byronovy pasáže o Maze·
pově supajklm a vzplnajlcfm se oři. Tataru z ukrajinské
konlrny. poslouchal právě jen sebe sama a ovšem si
neuVědomoval. že jest již zlskán prosely ta. který docela
zastlnl horlivosti samého misionáře. Ale najednou se
nahrnuli k Máchovi mladf hosté od t zv. metafysického stolu.
kde bylo dotud nejméně hluku a nejvlcetabákového kouře.
Tam se diskutovalo polohlasné a opravdu logicky. Skolské
citáty z explik profesora Lichtenfelsa a z Fichteova
Vědoslovl se střldaly s úryvky dramat Wernerových i básnI
Novalisových. a tak převládala tu němčina. Filosof Franěk.
který řldil debatu. aniž sám mnoho mluvil, zatrhoval po
německu. a proto Mácha. byl.li v ironické náladě. řlkával
metafysickému stolu u Komárků .Klingsorův hrade a přfteli
Fraňkovi Heinrich von Ofierdingen. Nynl však byl až
ohlušen. když se ti ftlosofičtl hledači modré květiny z
Klingsorova hradu vrhli na něho a zahrnovali ho. křičfce.
ryffpfes panoše a panoš přes ryHfe. otázkami o poméru světa
smyslného a řfše ideálů. pozemské krásy a jestoty nad·
hvězdné. iluse zjevů a touhy myslitelské. V každém z nich
se probouzela možnost budouclho profesora a mladá pýcha
pedanta. který se může aspoň na chvlli uplatniti. a to jejich
výmluvnost činilo až dotěrně doléhavou. Nebyli však bez
strhujlel sily. která bezděky tryskala z toho. že u většiny
z nich došlo k útěku do metafysiky jenom proto. že jim
poměry úplně odepřely možnost vyžiti se aktivitou a ve·
fejným činem.

Mácha jejich nápor nejprve odrážel. bráně se. že nenl
'libomudrcem. nýbrž básnffem. a posllaje je na kolokvium
k profesoru Lichtenfelsovi. Ale poznav. že se může sice
snadno zbaviti jejich slov. nikoliv však jejich myšlenek.
které byly poslednl dobou i myšlenkami jeho. a pochopiv.
že to všecko souvisl s tlm. co mu běželo hlavou při Lho·
tově recitaci Mazepy. odhodlal se pověděti několik slov

14