rovském a byla uklidťiujlcl melodii svému učenému muži
po práci i tehdy. kdy nesáhla jemnou rukou virtuosky do
strun harfy: nežádala si nic vice. neí aby manžela činila
trvale šťastným a aby své obě děti vychovala do
dospělosti. a jsouc churavá a sentimentálnI zároveň. bála se stále.
že jl toho nebesa nedopfejl. U Alžbětinek na Slupi trávila
ve ctnostech a modlitbách. raněna mrtvicf. poslednl měslce
svého bohulibého života sestra Maria Antonia od dětinsM
Ježlšova. shromažďovala kolem sebe mladé muže.
pfedčltala jim ze Svých knlžek a učila je toužiti po mravnl
dokonalosti a po obětavé kfesťanské službě národu. Po celých
východnIch Cechách se mtla pověst panl radnl Magdalény
Dobromily Rettigové nejprve z Rychnova. později z
Litomyšle, kterak. stejně jsouc výmluvná ve slově i v plsmě.
v praktickém pojednáni i v okusech básnických. učl
ctnostem hospodyně, manželky. vlastenky. jimiž sama tolik nad
jiné vyniká.

Ale to všecko bylo již v roce červencové revoluce
a listopadov&o povstánl polského pouhou minulosti. k nIž
se nebylo možno vraceti a pro niž mladá generace ienská
měla sice uctivý podiv. avšak jen velice vlažné
porozuměnI. Docela jiné ženy dorůstaly také u nás. a mlsto všech
těch českých sester francouzské Lelie a německé WaUy
stačl si představit mladistvou Barunku Panklovou. kterak
se vracl s tělem vyspělým do panenské krásy a s dušl
roznIcenou dobrodruístvlmi četby i milostných setkánl z krátké
a vydatné sent1mentálnl výchovy ve ChvalkovicIch do
rozpadávajfclho se ratibořského domova. a kterak tam. platIc
za každou zkušenost novou desilusI, pfezkoumává. zdali
to v životě opravdu vypadá tak. jak přemlouvaly knihy
zámecké bibliotéky a jak pfisvědéuje krev horce a
nedočkavě kolotajfcl v nepokOjných žilách. Barunka Panklová
jest historickou skutečnosti. jIž nezahaluje anonymita; ti sice
bezejmenných souvěkovkyň a sester. jež si ji vyvolily za
mluvčl, tvofl jl pozadl. StaršI z nás rozezMvajl tak. v
projekci mlAdI. rysy svých babiček. kdežto mladšl setkáVajl

7