16

omylem' jako básnického konservativl'e, přece nemrácel
~ájmu na rozvoji událostí . a na přerodu světa. Básník
se1sk~ho sebevMomí, jenž již r. 1887 v knižní aktovce
"Práce" se Z'amyslil nad dělnickou otázkou, uvítal děl~
níka netoliko v zápasu o chléb, ale i o politické právo;
starý liberál odhadl, v ruské první revoluci šeření se
nového řádu dějinného; křesťanský myslitel, přibližující
se stále více zjevenému náboženství, nevábal prohloubiti,
své bohosloví prvky z věd positivních -- nová míza hnala
kmenem všude zvráščeným a dávno zbaveným nejlepších
haluzrí, zatím co samy kořeny v sypké pudě odumíraly.

Za letního dne, uprostřed sokolských slavností
pražských, 28. června 1912, dokonala v tichém domku
rodného Zbiroha neunavná nemoc své hlodavé dílo.
Básní~u nedostalo se travnatého hrobu s pomněnkou a
slzičkou, s kručinkou a vřesem i s návštěvami perle~
ťových motýlů, jak si výslovně přál, leč v kamenném
vězení . vyšehradském stojf jeho rakev mezi scbránami
obou jeho druhU v životě i v poesii, Julia- ZeyC'ra čl
Jaroslava Vrchlického.