13

dvojdílným sešitkem tak rárovitě českým, na jaký zvykla
veřejnost leda od Jana Nerudy. BHlU to "Selské písně"
a :'Ceské znělky", jejichž lwhmB dal!) se shledati již
v starších Sládkoqjch lmihách, ale které ukazovaly
k novým možnostem jeho básnického umění. Hrdý syn
rolnického rodu, věrný milovník orné půdy, horlivý
vyznavač selských práv přihlásil se rozhodně již ve sbírce
"Sluncem a stínem", nyní však a později v "Nových
selských písních" vyložil slohem 1.!Jrické až
prostonárodní písně celý svůj program: sebevědomfj sedlák,
ještě pamětliv(l dávného panského útisku, stují dnes pevné'
na své púdč, jež jest základnou národního života; k!JPf"í
(l (lhnovuje ji svou prací krásnou ve vznešené .prostotě;'
staví na ni svůj dům plný klidného rodinného štěstí
a svěřeníl vúJi Páné; nepopustí ani na píď ze svých
práv, ale sklání se oddaně před moudrostí boží, která
I jej samého považuje za sémě, určené k věčné sklizni,
Zvláštní místo v selské lyrice Sládkově má clJkllls "Pís~
ní smutečních", v němž básníl{ doplň~elll ke ';V(pll ol1la-.
sf!:m rozmarných popěvkú v[ltvoI'il ozvuk !H'lbož!
nsl,{'píSllě českého lidu a vztah venkm'anúvk orné !;rOlJd~
i k povolání posv'ětíl tichou zbožností; jenom M.ikuláš
Aleš, umělec Sládkovi v lec(lems příbuzný, dovedl
podobně vystihnouti tesknou krásu vesnického hřbitova,
",zahrady zelené, do níž sázejí ta vzácná semena."

Tato oslava českého rolníka, shodná v zásadě jak
s patriarehálním idylismem Cechovým tak s národní
filosofií Holečkovou a předjímající v lecčems zásady
pozdějšiho hnutí afjrlÍrního, mf! při veškeré ryzí inspiraci
lyrické své patrné pozadí politické; bouřlivák z IlRuchu"
reagoval na rozhraní 80. a 90. let prudce na veřejné
události a to v duchu svobodomyslného demokratismu
mladočeského a neváhal vstoupiti vedle Sv. Cecha, Ad.
Heyduka, El. Krásnohorské mezi tendenční básníky, jejichž
patos strhl na konec i Jar. Vrchlického. V "Ceských