památník připomíná poslední návštěvu živoucích, kdežto jinak .jen
nahodilý poutník zabloudí k zídce hřbitůvku, aby lhostejně opouštěl
mrtvé, nad nimiž se navždy zavřely vlny cizoty.

Ale na židovských hřbitovech U nás táboří ještě jiný hOřký smutek
než jest tato chmurná nálada místní, kterou možná v průběhu let
rozplaší větě! péče židovských obcí o místa pokoje, zvláště
po:minou-li v obecních správách předsudky antisemitské. Toholo
jiného smutku, jenž ~á osten tragičnosti, nezbaví se židovské
hřbitovy tak záhy. Myslím na krutou výčitku, utkvěvší na hrobech
a pomnících a obnovovanou při každém pohřbu, aniž si ji plně
uvědomují ti,na jejichž hlavy padá. Jenom zde, tváří v tvář smrti,
ve vůni čerstvé hlíny, nad pomníky popsanými hieratickými
značkami hebrell!kými, pocifují Židé dneška bez rozdílu, že tvoří
jednotu krve, národnosti, náboženství, a že mezi nimi a jejich státními
krajany stojí silná, ač neviditelná a opětovně popřená hradba.

Řídkou travou truchlivě šelestící podávají jim přes hroby ruce
p~edkové, na něž zapomněli i v ritu pohřebním šumí k nim slovní
hudba mateřštiny, které neznají; ze hřbitova samého, jenž prosycep
jest náladou vyhnanství, proniká ke· kostem a čivám jejich vzkaz
minulosti dávno překonané a přece spoluúčastné na tvoření povah
a citů. Toto poznání dolehne na všechny účastníky pohřbu jako
bleskové vnuknuU, odhalující pravdu rasy a víry, zasutou kdesi
v hlubinách bytostí, aoI1lížejíce se v této vteřině oči~tné intuice
po ostatních pohřebních hostech, čtou ~ jejich tvářích, že cítí stejně,
třebaže 'jindy zaplašují i nejslabší tuchu takových pomyslů a" citů
rozumovými důvody politického liberalismu či socialismu,
praktickými ohledy všedního života, pohodlnou lhostejností
pozeniskýclpožitkářů. Jest to pouze okamžik, který mine, jakmile se smuteční
hosté ze hřbitova rozejdou, vždyť větš,ina z nich dusí tuto jiskérku
zcela úmyslně a když se vrátili do města, zpravidla již nic nevědí

o chvilkovém očistném vzplanutí, ba snad i stydí se za ně.

A však na hřbitově samém uvázlo trvale cosi z télo posvátné a
kruté chvíle i s výčitkou, která se tají na jejím dně. Nešfastný
národe bez vážnosti k sobě samému, kterýsi sVé jsoucno plně
u~ědomuješ nikoliv v slavnostech života, nýbrž jenom vtruchlém
hodokvasu smrti J Nepřátelé tví vyvrhli tebe nejdříve ze svého

172