DVA G E NR Y S TŘE D O Š K O L S K É

PAN PROFESOR JDE ... Studentíci, kteří zůstali na prázdniny
v městě a krouží den co den kolem gymnasia jako zločinci kol.em
místa zlého činu, nemohli hned v prvních červencových dnech
poznati svého profesora třídního, když si vykračoval ulicí náhle
ztichlou směrem k parku, kam nikdy nechodíval. Jak vyrosti a
zmládl za těch několik hodin, které ho dělí od rozdávání vysvědčení I
Jaký jinošský a zálibný úsměv ozářil a jakoby očistil jeho tvář
neobvykle pečlivě vyholenou I Jakým lehkým a vznosným krokem
přeměřuje slunné prostranství před sebou a jak švižně užívá při
tomto úkonu, zřejmě radostném, své tangenty, o niž se jindy
sklíčeně opíralI Předevčírem poslal rodinu na venkov a ještě před
jejím odjezdem pocítil neočekávanou změnu: s překvapením poznal,
že žena je doposud sličná a svěží a že se ve svých lehkých, světlých
šatech podobá spíše mladé dívce než matce rodiny; těžko se loučil
s dětmi, které po celých deset měsíců zlobily a vyrušovaly a nyní
najednou laškovaly jako kolouši, vyběhnuvší do jeteliště za plot
obory; stálo ho to skutečně nemalé přemáhání, aby opustil své tři
trapiče, od nichž se vlastně mínil osvoboditi.

Ale ne ..• Týden dobrovolné odluky ()d nich není přílišnou cenou
za blaho dokonalé volnosti v městě, jež si pan profesor takřka
znovu objevuje. Jest to skutečností či přeludem, že lípy v parku
voní tak silně a taksvůdnicky? Kolik neznámého půvabu jest skryto
V rozmarném pohození krátce ostřihanou hlavičkou, v němž si skoro
průsvitná děvčátka tolik libují I Jaká poutavá r.ozmanitostv střídání
fysiognomií na promenádě, jež pan profesor ještě před týdnem míjel
bez povšimnuti I Pan profesor jde ... Jedno, zda do kavárny na
polo zapomenutou partií kulečníku a vydatnou porci novin, či na
opožděnou výstavu obrazů, které tak sytě svítí, nebo k tennisovému
hřišti, kde se blaženě kmitají světlé postavy studentů a studentek.
Jedno jest jisto: školní budově se vyhne pan profesor ve velkém
oblouku jako místu nesvobody. Před čtyřmi dny to bylo ještě pevné
a krutě přítažlivé centrum jeho soustředěného života, dnes však se
vlní den jako by nebylo vůbec středu. Jako ubohého mola sklapl

160