Sotva deset minut odtud vlnil se přes mírné pahorky červený a fialový příval nekonečných pasek, kde bodláčí s vrbkami a maliním kralovalo. Za letního dopoledne vše zde vířilo, šumělo, kroužilo opojeně: zlatohlávek se čmelem nad korunkou rostlin složnokvětých, bílé chmýH doprovázející okřídlená semena, motýli, vč~ly a zlaté mouchy, kteří do sebe opile vráželi, výskavý pták ve vzduchu a předevšhn naše vlastní mladost, jež se potácela blaženě sluncem a kořennou vůní, až přemožena zmatenou tíhou života posud nesrozumitelného v náhlém zadumání usedala u domečku z kůry, praskajícího pod přílišným břemenem těžké atmosféry letní. Jaký tichý a vážný 'hřbitovní háj zamlklých smrků ~'nervosních m,odřínů vyrostlnad tímto ztraceným mládím I Jaká elegie odevzdaně lyrická bez výčitky, ale nevýslovně smutná rozžehla na nových výhoncích jehličnatých stromů své světlé svíce pohřební I Již nic nevíří, nic nešumí, nic nekrouží, a jenom krásná babočka osiková ztrácí se ve svém černém paradoxu mpzi bílými květy keře ostružinového, podobného družici v šatě tylovém. Sestupoval-li jsem z vysokého lesa dó přirozeného amfiteátru, kde smrkové a jedlové mlází hrálo plnozvukou hymnu růstu a zrání na svých souměrných píšfalách varhanových, vítáVal mne po dlouhá léta - zvláště včasných hodinách dopoledních - již z dálky hebounký tmavomodrý opar, jakoby duchový dým lehce se zvedající nad zelení stromt'i. Zdál se mně jaksi vonným výdechem tohoto rozkošného kouta, kde zurčely potůčky, volaly kukačky, občas se houštinou kmitly pohyby srní, a zlaté ryzce krvácely v mokrých travinách. StávaLjsem.dlouhoi.