PROMĚNY Lesy, kam jezdívám o prázdninách, znám dobrých třicet let. Je to známost velmi důvěrná, ba odborně zasvěcená, o ja~é se nezdá ani průměrným turistům ani všedním letním hostům. Jse'm poučen poněkud o složení půdy i lesním hospodářství. trávím ze zbytků svých studentských vědomostí botanických abroukařských, a třeba že jsem nebyl nikdy lovcem, zajímám se živě o zvěř, kterou jsem nejednou překvapil na jejích stezkách nejtajnějších. Ale na rozdíl od odborník'ů naukových i užitkových nehledám v lesích jiné kóřisti než jsou dojmy, které však pro mne neznamenají neklidné a dramatické jiskření a vzrušování. Spíše piji v lesích pomalu a zálibně z veliké číše božího míru a jsem až nábožensky vděčen za to, že se mohu žíznivými rty přissáti vždy. k jinému místu. na okraji mocného toho poháru, a že vždy ke mně teče plný, nasládlý proud ~elenélio· štěstí. Arcil za pětatřicet let proměnila se tvářnost lesů již někoIikráte, a každoročně čeká mne při shledání s podhorskou krajinou nějaké překvapen'í, na něž se již napřed těšívám s podivnou směsí nedočkavosti a smutku: o který kus mladosti budu zase oloupen neodvratnýmřádem přírody a jakou netušenou maskou kouzelného růstu a neodolatelné změny zakryje les svou necitelnost kmýni di'J.věrným vzpomínkám? Vysoko při kamenité lesní silnici, která se jenom namáhavě prodírá popelavou žulou prahorní, stávaly husté smrky, promfchané sVětlými buky. I o polednách kouřil se vlhký a chladný lell zamračenou tmou, do níž ani červencový den neuměl hoditi zlatou hrst svéh~ slunce. Jako chlapci hledaJi jsme tam pod velkými kameny ve slizké a kypré hlíně vzácné střevlíkyzlatoleskléa svraskalé, kteří se ve společnosti zlatých stonožek a bachratých pavouků zakusovalichtivě do tuČných dešlóvek - praví to králové temné komnaty. Dávno zahoustla mýl, vystřídavší les již přezrálý; mladá zeleň,jíž . bohatě prosakuje sluneční zlato, vlaje s'vobodně svHím podrostem ještě neprobraným; brunátné jahody posedaly na teplou půdu mezi šla vel a mech - nic, pranic nezůstalo z prokletí nepochopitelného. 155