která jej takřl<a oslovílapří intuičním pohledu nedočkavého milence
krásného divokého světa i řekli bychom, že někdy až přilíš rychle,
se snažil uhodnouti tajemství, po němž se jiný pozorovatel dlouho
pachtí diskursivním poznáváním. Upozorním alespoň na trojí
zvláště skvělý příklad: na proJ1ikavé odlišení kmenového karakteru
Friesů a Dithmaršanů na Eideře li při labském ústí; na 1klad
národní povahy židovské, kořist to cesty do Jerusaléma i na
moderní kmitavou báchorku složenou na motivy horečné
romantiky uhli, ocele, elektřiny a oleje v Novém Yorku. .. pokaždé na
několika řádcích sama podstata věcí viděných se světové
perspekti vy okem umělce, jenž se vycvičil studiem, karakteristikami a
soudem nejsložitějších individualit, jakými jsou právě dramatičtí
básníci. Nemysli však snad nikdo, že Kerra vodí po světě nějaký
zájem dramaturgický neb divadelně kritický, jenž by se ohližel po
národopisných a civilisačních podmínkách dramatického tvoření
toh6 onoho národa, pátral' v krajině a městech po komentářích
k životu a dílu scénických modelů. Naopak, výtěžek pro
dramaturgické znalosti z obou knih jest skrovničký a omezuje se v celku
na několik stran v oddílu "Pozdravy mrtvým": deset kratičkých
kapitolek o Hebbelovi, přinesených z Wesselburen, dvě
nezapomenutelně výrazné a seversky přísné stati o Ibsenovi-nebožUku,
z nichž jedna o úmrtním domě, druhá o pohřbu v
Christianitof všecko, co by pedant z Kerrovy knihy dovedl vytěžiti pro svá
divadelní kolektanea.

Přes to jsem přesvědčen, že Kerrův "Světelný svět" jest po sv~m
způsobě událostí v dějinách dramatické a divadelní kritiky. Teprve
nyní rozumíme novému typu, jehož Berlíňan Alfréd Kerr je
představitelem a málem tvůrcem, a který se v ničem nepodobá ani
Lessingovi neb Bulthauptovi, ani Paulu de Saint-Vidor neb
Sarceyovi.Nemíním pouze uměleckou složku kritického tvoření.
AlfredKerr znamená vývojově asi toto: dramatické umění moderní,
jako Páseň i jako výkon stalo se nejopravdovějším a
nejpravdivějším výrazem složitého novodobého byU a žádá po těch, kdo mu
chtěj i rozuměti, aby je veřejně vykládali, je závazně soudili, aby byli
sami napojeni a opojeni tímto živ9tem, aby znali jeho plnost a
nikoliv jen abstraktní formulky o něm, aby jej přijímali a chápali ve

151