za rozkošaÍ1i~ za činnost zvláště podnětnou, probírati se draroa~
turgickými studiemi Rotscherovými neb Bulthauptovými. Stejně
rozhodný konec učinil Kerr - a v tom se s Jilm dělí o historickou
zásluhu oba ně,kdejší bouřliváci naturalistické moderny berlínské,
bratří Hartové - feuilletonistické kritice divadelní, vedené Karlem
Frenzlero a Pavlem Lindauem a zajímajíci v době Ibsenových i
Hauptmannových výbojů stanovisko důsledně zpátečnické. Jak proti jeho
pronikavým rozborům, zmocňujícich se samé podstaty
dramatického výtvoru a postupujícím odtud k jádru osobnosti tvůrců, jšou.
malicherny ony berlínsky vtipné a kousavé, dráždivé a nestatečné, ď
pikantní a bezmocné poznámky duchaplnických liberálů, kteří se
až do omrzení oháněli šibolety jako dobrý vkus, pravděpodobnost,
prostředky to, jimiž prostřední měšfák tak rád ubíjí každé umění
nepohodlné svou tvůrčí smělostí I Za doby Kerrových počátků byl
za velkého divadelního kritika čítán také nevyzpytatelně odvážný
politický publicista Max Harden, tvůrce a pán týdeníku "Zukunft",
ale kdo jadrnou věcnost a názorné podání Kerrovo postaví vedle
jeho beztvárných odvětví, dávících se nekQ.nečnými obdobami a
doklady, převzatými ze slovníku naučného, nemůže býti 'na
rozpacích, kde je umění a kde pouhá macha, nehledíc ani k tomu, že
Harden, diplomat a tvůrce veřejného mínění, velmi rád do hlediště
i zákulisí vnáší osobní politikaření. A tak stojí dnes Alfréd
Kernesporně na prvním místě mezi dramatickými kritiky Německa.

Mezi divadelní soudce vstoupil Alfred Kerr z germanistické
školy berlínské, vyzbrojen jejím vybroušeným uměním slohové
pitvy, jejím darem metodického rozboru slovesných děl, její odborně
pěštěnou schopnosti postupovati od výrazových znaků k osobnosti
spisovatelově i hned na začátku projevoval, na rozdíl od
kolektivistických choutek Schererovců, význačný sklon individualistický,
který v umění hledá jednotlivce spíše než proudy a raději kreslí
podobizny než karakterisujeskupiny, školy, hnutí. Přidal se velmi
rozhodně k mladému naturalismu Hauptmannovu a Brahmovu,
jemuž záhy bylo souzeno státi se vůdčím směrem v divadelním
velkoměstě Berlíně, zastiňujícím vždy více Vídeň a Mnichov.
Příslušnost Kerrova k naturalismu nebyla nahodilá, tím
méněvypočftavá; souvisí s ním vnitřně těsněji, než by se na pohled mohlo

145