pisní knize, temenila z animální a smyslné koncepce života, kterou
si přinesl z domova mladý venkovan - divoký a nesmiřitelnf
odpor proti slo~itéa umělé civilisaci otravující svou populární lži
celou Paříž a odtud veškeru Francii, o kterém mluví knihy "Na
potulkách a" Na vodách", jest zoufalým výkřikem duše unavené
a rozvrácené. Ne nepodoben svému učiteli Flaubertovi, Maupassant
se cítí vyhnancem v pravidelné acunavené vřavě
živořeJlipraktického a účelnosti technické: proto musí prchnout z Páříže. ovládané
světovou výstavou a symbolisované nestvůrou chladné věže
Eiffelovy i má nedůvěru člověka s bohatě vyvinutým životem smyslil
k inteligenci, která rovná, seřazuje a zužitkuje poznatky k střízlivé
prospěšnosti. Vidí člověka zmrzačeného novodobou
jednostranností, zapřaženého do káry hmotného zisku a mechanické účelnosti,
hnusí se mu tento tahoun, jenž dávno přestal býti dokonalfm a
úplným tvorem. Proto Maupassant hledá zbytky kultur, kdy lidstvo
bylo harmonické a všestranné, kdy intelel<t posud nedeformoval
smyslů, kdy zdravá a mohutná krása nebyla v područí účelnosti.
Tot smysl jeho zbožné pouti do Pisy za renesancí, tot podstata
jeho blouznění za troskami antiky. v museích i ulicích vlašských
a sicilských. A tam, ve sbírkách města Syrakus_Maupassant nalezl
dílo, jež jakoby náhlým zázrakem odhalilo mu samo mysterium
vlastní věčné touhy: z mramoru antického torsa Venuše Kallopygo$
usmálo se naň silné tělo plných ňader, mohutných boků, s rukou
pozvedající roušku, která zahaluje· a odkrývá půvaby nejtajnějši.
Jest nutno čísti podivuhodné stránky, které Maupassant věnoval
této smyslné Venuši bez hlavy, v níž viděl zároveň symbol
iskutečnost; jak výmluvným, jak horoucím, jak nadšeným stává se
Maupassant, mluvě o této žádostivé a žadoucí ženě, jejíž mocně vyvinuté
tělo okouzlilo jej přímo vášnivě svou mohutnou, zdravou a prostou
krásou I Maupassant, jenž nerozuměl uměníprimitivů a jenž z antiky
a renesance nade vše miloval období plného rozkvětu smyslnosti a
plodivé síly, otevřel zde své srdce d dokořán; avšak zda klaní se
v této pohansky rozkošnické a odhodlaně pozemské modlitbě svému
svrchovanému idolu skutečně duševní a tělesné zdraví, neporušené
moderními jedy či spíše vzývá tu nedosažitelnou bohyni novodobý
dekadent v bolestném tušení rozkladného procesu své bytosti?

141