nismus robustní. Ostrá jasnost leží nad stranami těchto přesných
popisů a názorných karakteristik j barvy mají jižní svítivost, která
chvílemi až bolíj obrysy jsou urČité, pevné, energické. Norman,
jenž nezdědil po předcích pouze lásku k moři, důvěru k větru,
oddanost k lodi, ale také touhu po barevném dobrodružství Orientu,
přišel do země sVých exotických a smyslných přání: prožil žár
pouš,tě i osvěžující překvapení oas, pískovou bouři i zálud faty
morgany, povstání domorodců a požáry lesů, temnou divokost
erotických 'tanců i zámeznou mystiku kultu mohamedánského.
Spoléhajenabezproslřednost a živost dojmů i naprostou a jasnou
inteligenci, zaznamenal vše stručně, pravdivě, názorně, připojil
několik bystrých úvah rázu politického a hospodářského j pokusil
se pod pestrou .exotičnosti odhaliti původní lidskou podstatu, v níž
neostýchalse spatřovati hlavně choutky animální, prudký egoismus,
tvrdou panovačnost. Ale jda ve stopách velkého mistra cestopisné
prósy, k němuž se výslovně hlásí, EugenaFromentina, chce v
Alžíru, Kabylsku a Tunisu býtí spíše krajinářem než psychologem
národů a ras: paletou, na níž vedle sebe leží základní nemíšené
barvy, maluje oblohu a hory, poušf a zahrady, solná jezera a písčité
úvaly, jsa šfastenz dálky od domova a od civilisace, jak propuká
z Výkřiku na pláni pod Džebel Gada: ,,6 kdybyste věděli, jak jest
daleko od všeho světa, daleko ode všeho života, daleko ode všeho
pod tím malým, bílým stanem, jehož děrami možno viděti hvězdy
a pod pozvednutým okrajem pak nesmírný kraj vyprahlého pískul"

Jenom chvílemi se vzepne uprostřed těchto zdravých a jarých
dojmů, které pudově a smyslově rozkvetlý tulák vydatnými doušky
pije v zemi barbarské a žhávé, vznět složitý, ba rafinovaný. Pod
korou realismu střízlivého a klidného, jenž vidí předměty bez oparu
a výjevy bez' umělého světla literatury, ozve se občas srdce
romantikovo pro šedší školou Flaubertovou: Orient nabývá
báchorkové barvitosti a svůdnického lesku, v rejích tanečnic a kurtisáJl
zavíří tucha tajemné a neznámé rozkoše, z modliteb arabských
mnichů kouři ~ám dech opojení božstvem. Ale toto vzrušení jest
pouze chvilkové, dráždivá episoda cestovní, do níž pozorovatel
nevrhl pranic z hlubší své bytosti: Maupassant je příliš zdráv, příliš
normální, aby se dovedl oddati horečce romantické. Zapředl se

139