milence a pro přítomného Boha ve své lední chyši za plné záře sever •.
ského léta í za sto, za pět set roků zůstane stejně krásným ono
dvoje čtyřverší, z něhož posvátně září a cudně hřeje všecko, co
Bůh ze své nesmrtelnosti vložil do ženského srdce. A když pak
po letech shrbéný, plesniv, ožebračelý Peer vrací se domů, zazni
k němu jako pozdrav pravé otčiny opět Solveižina píseň, píseň
čekání, píseň věrnosti, píseň důvěry: hle, žena, která se proměnila

v pouhé stříbro melodie. '

Není to po prvé, co má Peer Gynt na sobě pocítiti silnou a
zázračnou moc Solveižina vykupitelství: sotva ji poznal, již
talismanem svého kostelníhozpěvnfku vyprostila ho z obludné moci
slíznatého, mlhavého, beztvárného strašidla, onoho temného
Křívého, který se staříkem dovreským hlavně určil jeho pochybenou
budoucí dráhu. A již tehdy platilo o něm veliké slovo: "Byl příliš
§ilný. Měl ženy po boku."

Než, nové a vítězné kouzlo; jímž postava Solveižina podmaňuje.
tkví ještě jinde: v oné podivně odvážné invenci, s kterou Ibsen,
neroz1učně v Solveize spojil milenectví s mateřstvím. Bylo to ¨
nehledíc ani k prvkům dtiševědně osobním - nutno z důvodů
dramatické stavby, nebo! nebylo možno, aby v druhé půli a v
závěru tragédie nadobro zmizel motiv tak silný, jakým v prvních
třech dějstvích jest Peerův vztah k matce. Na rozdíl od Fausta,
jehož vzpomínka na otce pochybné pověsti zazní jenom ojediněle
a který nezná vůbec matky, vyrůstá Peer Gynt ze své rodiny,jako
její přirozený výkvět a plod a nese její vady hluboce vtištěhy ve
své tyáři: marnotratník a lehkomyslník po otci jest' pohádkový
fantasta a samolibý ,lhář po matce a lne k staré Aase s horkou
příchylnosti, která zůstává nejčistším z pramenů, zurčících v jeho
divoké mysli. Se starou m~tkou, nikoliv se Solveigou přichází se
rozloučit před odchodem za moře a z Evropy a tu, ve výjevu,
jemuž není v' dramatickém básnictví - ani u Shakespeara-:"
mnoho r'ovných, ukolébá lhavý báchorkář starou zatrpklou
pohádkářku svými zkazkami do věčného spánku: tu po prvé a naposled
Peerovo dobrodružné a rozmarné lhaní vyrůstá ve skutečnou
báseň, která na svých saních unáší duši lehounce do zásvětL

A hle, po letech, čeká v Solveize s milenkou zároveň matka

135