Zato u lbsena jest troldovská fantasie jedním ze svorníků celé
psychologie stavby dila. Teprve v audienčni sini skřetiho krále
s kravským ohonem uvědomí si Peer Gynt plný smysl svého
egotismu, který mu dotud zůstával v obalu selského furiantství
poloskryt. Dovreský stařík přijme Peera teprve tehdy za plnoplatného
trolda a zetě, až mu přislibí, že nebude se starati o nic,co leži mimo
hranice dovreské; až si trvale vryje do svého erbu troldského heslo
o soběstačnosti; až ohonem kravským, který nerozlučně náleží
k dovreskému kroji, vyznači, jak se mu lidství zcela misi se
zviřeetvím i víru si konečně smí Peer Gynt uchovati podle své vůle
a libosti, jef tak polovičatý a kompromisní, že vira nezmění valně
jeho životní dráhy. A přece Peer Gynt, ač se napije medoviny ze
zlaté čiše-dovreského stařika, ač s ochotou oblékne troldský šat.
nestane se troldem plně a cele i "i opravdovost i silu chce hřích".
a té se Peeru Gyntovi právě nedostává. Proto se vytrhne z pařátů
a paznehtů dovreské chásky, když má býti podroben operaci, která
by mu navždy propůjčila troldský zorný úhel a navždy jej zaklela
mezi horské běsy a podzemní skřety, a ubrániv se napolo mstivým
násilnostem štípajících a kousajících oblůdek, hledá záchranu,
kterou mu přinese hlahol velkonočních zvonů. Mini, že navždy ušel
jejich moci a že proti nim obhájil lidskou samosvojskost. Mýlí se
ovšem, jako vždy, kdykoliv si namlouval vlastní vítězství.

Dávno zapomenul Peer Gynt, velkoobchodnik a kolonisátor,
majetník napěchovaných korábů a pouště pán, na dóvreského staříka
a na jeho troldský pronárod, když mu staříkovu pitvornou masku
znenadání na dosah přistrčí Memnonova socha. Neuvědomuje si
také, že se octl opětně mezi troldy, kteří sami sobě -dostačí, když
v kahýrském blázinci provolán jest za .,císaře interpretů na bási
já. II Jeho mužná pýcha nesla ho kompromisním životem a dala mu
zapomenout minulosti. Ale té má ještě jednou, s mri;lžením v těle
a s pocitem hanby v duši, pohlédnouti přímo do očí.

- Zřídka k4y v světo~ém básnictvi byl soumrak romantiky
namalován v barvách tak zsinalých, pod nebem tak popelavým, s
beznadějí tak pustou jako v pátém dějství "Peera Gynta", kdy hrdina
tragédie na pokraji svých dnů se setká se staříkem dovreským.
Intonace výjevu, těsně vkloubeného mezi scény Peerova blouděni

132