přijímal od ciziCh úcitelů, dostačil by posléze sám sobě ve svém
vlastním státě, s vědomím úplné svrchovanosti mocenské i du!íevní.
Henrik Ibsen, jenž dlouho před Nietzschem zvykl si uváděti velká
mravní hesla na jejich kořeny lidské, pře lidské, rozleptal i zde
pojem samosvojnosti a soběstačnosti romantické, vytknuv
především jejíprapůvod selský. Peer Gynt, úpadkový, vyděděný a zchudlý
potomek selského rodu, vyvržený z domýšlivé společnosti
venkovského panstva, zůstává v podstatě chrapounským furiantem, který
se povyšuje jako holubník nad domácím mrvištěm a jenž ve všech
svých vadách spatřuje hrdou rázovitost kmenovou - toť jeho
tragický blud v prvním díle básně, končícím se třetím dějstvím a
Aasinou smrtí. Alé již zde prohlubuje Ibsen selské sobectví
Gyntovo v obecný egotism národní, aby pak je rozšířil v typický
egotism všelidský: t<lk postupně n<lbývají obzory tr<lgédie hloubky
a šíře.

K tak příkrému odsudku gyntovství dobyl si Ibsen plného práva,
vytvořiv "Branda", který při své veškeré kritické polemičnosti jest
dílem ven a ven kladným. Brandovský individualism a gyntovský
egotism náleží k sobě co nejtěsněji i jako rovný, tuhý kmen a divoký,
pružný vlk vyrůstají z téhož kořene lutherského protestantismu,
přijatéhó na severu za pravé náboženství národní - osobnost, jíž
bylo přiřčeno právo státi Bohu tváři v tvář bez prostředníků a
pomocníků, snadno uvěří hlasu hadovu, že od hesla "člověče, svůj
buď", vede malý, přirozený, ba nutný krůček k příkazu "člověče,
stač sobě samému jen!" Brand pochopil správně, že svým býti
znamená usmrtiti sebe vždy a všudy a vypracovati v sobě do důsledků
obraz boží, který tvoří jádro osobnosti lidské i v tom ve všem
kazatel a horlitel severu byl krajním hrdinou konsekvence, nesa s nej~
úzkostlivějším vědomím odpovědnosti následky svých činů. Peer
Gynt jest jeho pravým. protikladem. Poslechné vždycky prvního
hnuti žádostivé a bujné své krve, 'poddává se každému rozmaru
svého chtiče a své zloby, dopouštěje, aby divé zvíře v něm
štěkotem přehlušilo hlas Boha, který občas se ozve z hloubek jeho
bytosti. Mrazivě.krutý výjev třetího aktu, když do milostné a
očistné životní jednoty se Solveigou v horské chatě neodbytně se
vdere potvorná dcera dovreského staříka i s obludným svým a

129