TŘI K AP I TOL Y OPE E R U GY N T O V I.

1. REK SEVERU

Romantický básnik dumá v cizině na, břehu mořském a hledě
toužebně do modrých kouřů a popelavých mlh dálky, pátrá v nich
po domově, odkud nedávno prchl jeho nepokojný duch, hnán
neodolatelnou touhou po změně apo záhadě neznáma. V jak svěžfch
barvách mladého jitra a s jakými čarovnými obrysy málem
pohádkovými vstává nyní před jeho prahnoucima očima vzdálená
vlastI Bohatýrské postavy z pověstí a dějin zalidňují její požehnané
nivy; kladné typy národních ctnosti přicházejí s věnci v rukách
pomyslně k dojatému krajanu; v obranu, v oslavu, ano, vapoteosu
domova mění se veškeré obrazy, v něž si na cizí půdě básníkova
fantasie přebásnila motivy, nalezené a prožité kdysi v otčině.

Z tohoto romantického rodu nebyl Henrik Ibsen nikterak. Když
skončil navždy své básnické zájezdy do šeré oblasti hrdinských .
bájí a královských zkazek skandinávského středověku, soustředil
na sklonku svých třicátých let tvůrčí sílu na to, aby pod vlašským
nebem tváři v tvář hudbě Neapolského zálívu, psychologicky
pronikl a dramaticky vztyčil skladný typ norský. Tehdy nepodlehl
ani na okamžik běžnému svodu idealísujíci dálky; oa naopak. Nikdy
neselhávající silou kontrastu vid~l nyní v jasném jižním vzduchu
tím určitěji tvrdou a drsnou hranatost národní povahy sev~rské,
její urážlivě vyzývavý a při tom příkře pyšný nedostatek úměrnosti,
její divokou směs pitvory a zloby, velikášství a nicoty, směšnosti a
hrůzy. Všecko to se JÍlu po náboženských útocích na
skandinavskou ~olovičatost a kompromisnictví v "Brandu" slilo v postavu
tragicky groteskního Peera Gynta, jehož kmenovou osobitost viděl
básník mnohem určitěji a bezpečněji, než by bylo možno v prostředí
domácím. Kritická inspirace, která k němu vždy přistupovala při
tvoření básnickém a léty zřejmě sílila, způsobila, že se Ibsen ke
svému protihrdinskému hrdinovi stavěl od začátku jako soudce,
studeně a neúprosně pronikavý u vyšetřování, ale málo shovívaVý
při vynášení rozsudku - norský poutník na Ischii a v Sorrentu

127