a motýlů vzduchem slabě otepleným, zmatený shon lesklých brouků
po pěšinách ... jaké to poučení o neúnavné síle přírody, která spřádá
stále nové formy života, čerpajíc svěžest a mízu z rozpadávajících
se organismů I Starý, hluboký verš latinský: in urna perpetuum ver
nevycházel mi z myslí, a bylo mně tak dobře na hřbitově v těsné
b1fzkostí drahých mých mrtvých, kteří se sdíleli· se mnou o tuto
víru v nekonečný život, plný obměn a neutuchající vynalézavosti.

Však co to? Jaká to silná melodie táhne holými korunami stromů
a valf se s mohutností varhan přes hroby mlčící pod nesmělou tra.
vou a pod fialkami podobnými dětskému pohledu? Jak bych
nepoznal velikonočních zvonů, které nás často jako hochy překvapily
v lesní samotě, když jsme se v pohanské lásce k přírodě nakláněli
nad bohatými okvětími tajemných devětsilů nebo studenou vodou
potůčku vztahovali nedočkavé ruce po křehkých korunkách bílých
pryskyřníků? Byli jsme zprvu poděšeni jako mladí fauni a tonuli
jsme v rozkošném zmatku, ale v zápětí jsme pochopili, Že ze
zvonové melodiezpívajíci o křesfanském mytu vzkříšeného mladého
boha line se táž radostná vira ve věčné obnovováni života, kterou
v jarních Mjfch se opájelo polovědecké pohanství našich patnácti'
Jet. Nuže, vítejte mně zde nad nekonečným krovem domu života,
vy slastné, vy plesné, vy vítězné zvony velikonočlli!

Leč, jak kráčím hřbitovními alejemi a ze starého zvyku pročítám
nápisy i luštím symboly a jinotaje na náhrobcích, uvědomuji si
teprve plně, že lidskému srdci nikterak nedostačuje toto klidné a
samozřejmé bezpečí života nekonečně obnovovaného, pokud
znamená všeobsáhlý proud bytí, pohlcujícího v sobě nepatrné krůpěje
jsoucna osobntho. Každý nápis "na shledanou", šlehajíCí zlatým
plamínkem ze tmy černého mramoru, každý anděl velící rozhodným
gestem, aby oslavené tělo opustilo klenbu hrobovou, každý kahanec
oleje, zapálený v lampě náhrobní, znamená rozhodný protest
lidského citu a lidské vůle proti laskavé moudrosti, na níž se shodli
pHrodozpytcí s panteistickými mysliteli, á kterou teplá jarní noc
šeptá básníkům, zatím co mudřec se jí domáhá návodem
Spinozovým. Dnes jdu hřbitovem, nacházeje ten protest na kamenných
náhrobcích a zítra probiraje se dějinami, rovněž nekonečným hřbi.
tovem pokolení allárodů, setkám se stejně s nepřetržitým úsilím

114