s úzkQst( z lodí do lodi, jako by ve staré basilice zůstala ve
vzdušném skupenství viseti zmatená hrůza křesfant\ xm~ věku, když si
uvědomili, že před nimi a za ně zemřel Bůh právě v tento slavný
den smutku, zahanbení, spásy. A my, kteří jsme ve svých osmi a
devfti letech býli podle fylogenetického zákona tak asi právě kře~
sfany _ románské doby, vzpomfnámezde, v chrámku prostém a
klidném, po letech svého dětství,jak pilo dychtivě a s posvatnou.
hrůzou z kalichu pašijového.

Druhou nábožnou zastávkou byl klášter svatého Františka.
když jsme mezitím byli stanuli i v starém divadle římském.
u zbytků antických lázní, nade zdmi a výkopy etruskými. Mniši.
sotva viditelní, v chóru zpívali právě smuteční hodinky, tu velkou
elegii Starého zákona, kterou církev tak uměle přizpůsobila
potřebě pašijové. Monumentální latina lehce vlašského zabarveni.
neškolené, ale přirozeně krásné hlasy, opravdová nábožnost
vědomá přednášeného obsahu. Důstojný smutek Velkého pátku, ale
asi takový, jaký vložil Ital Jacopone da Todi do )íymnu Stabat.
Mater, kde srdce žaluje, ale nezoufá, vědouc, že nemůže býti
docela ztraceno, právě pro smrt na kříži. Italská duše ani tehdy,.
když se inspiruje bolesti a smutkell), nepodtrhuje tragických
živlů,snad s výjimkou rozvráceného Michelangela i antické tradice •.
mirné podnebí, vlídná povaha půdy a rostlinstva odvraceji ji od
toho. Naslouchaje na Velký pátek smutečním hodinkám ve Fiesole,
měl jsem před očima stále Snímání s kříže od F ra Bartolommea s
jehobolestnou, tesknou a tklivou zádumčivosti; která nezná ani výbucht\.
ani řezavé prudkosti, jimiž se znetvořuje gracie obličeje. Ital by
nebyl nikdy namáloval divoce a prudce tragické Piety Griinewal.
dovy, kde bolest jest vášní a šklebem.

Chodime v tomto elegickém a přece usmiřeném kouzlu
italskéhoVelkého pátku za nachylujíciho se odpůldne zahradami a
osamělými cestami mezi nimi po svazcích Fiesole. Je podmračno, vítr
hraje korunami vavřínových a olivových stromků, pohání oblaky.
mete bílý prach v obnažených lomech a na rozestavěných silnicfch.
U nás hy bylo za takového dne teskno a pochmurno. Ale zde,.
tváří v tvář krásné toskánské krajině, jejíž prudkou kamennou
architekturu srázů a strží mirní vegetace jakoby úsměvná, zdá s~

107