z nichž nejslíčnější jest mladá dívka, rozsvícená před drahým a náhle tak záhadným Rabbim údivem a štěstím. A co vše spí pod povrchem malby , Vzpomínka ne krajinnou něhu rodného Fiesole; serafický vztah křesťanské duše ke všemu božímu stvoření, jak jej poznal mistr za zkušebných let na františkánské půdě v Umbni; ale i kus z tradic vlastního řádu, ekstatického ve všech projevech lásky k Bohu a k myšlence. Jest to kvetoucí ráj srdce, kam také nás Fra Angelico přenáší. A hle, v samém sousedství kobky jeho, v témž klášteře skoro současně žil mnich téhož řádu v tvrdém a činorodém individualismu náboženském, který se uvědoměle a úporně staví proti rOzkošnickému individualismu tehdejší medicejské renesance ve Florencii a na konec, jako u husitství neb lutherství, vyústi v politicko-vlastenecké povstání jak proti domácímu samovládci tak proti mohutnějící moci cizinců. Prudkou sílou bezohledné osobnosti,ale snad ještě spíše vnitřní pravdivostí strhuje florentský dominikán k sobě a za sebou lid, jenž byl za vlády posledních Medicích odsouzen k nečinné trpnosti, a tak se revoluce velkého náboženského jednotlivce, mění v hnutí hromadné, jež však nakonec rychle zhasne, zároveň s mučednickou hranicí na Signorii. U svatého Marka isou cely bratra Jeronýma zachovány, a doposud cherubinský duch jeho naplňuje je svou patetickou mocí: vidíme vyhublou a kostnatou postavu převora dominikánského přecházeti za časného úsvitu ztemnělou kobkou, odříkávati modlitby a žalmy, zastavovati se v mlčení před krucifixem, zase prudce vstávati v náhlém osvícení, črtati na pultu na okna cosi velkým hranatým písmem a opět pohlížeti skrovným okénkem tázavě na střechy Florencie, jejíž osudy dočasně leží v jeho ruce. Kdož jste, boží 1?ojovníci a zákona jeho - Hrubě by se. mýlil ten, kdo by se domníval, že mezi uměleckým zanícením Fra Angelica a mravní přísnosti Savonarolovou byl rozpor a snad i nepřátelství. Bratr Jeroným, jenž nenáviděl marné nádhery a přísně ji pronásledoval, trhal plamennými větami šperky Florenťankám s bílých· hrdel a házel je rozkazovačným posunem do ohně, nebyl obrazoborcem, nýbrž naopak velkým inspirátorem výtvarného umění. Zduchovnil je, odkryl pro ně po přesi1ujícím kvase sensualismu patos bolesti, utrpení, smutku,novou říši očistné 104