z nichž nejslíčnější jest mladá dívka, rozsvícená před drahým a
náhle tak záhadným Rabbim údivem a štěstím. A co vše spí pod
povrchem malby , Vzpomínka ne krajinnou něhu rodného Fiesole;
serafický vztah křesťanské duše ke všemu božímu stvoření, jak jej
poznal mistr za zkušebných let na františkánské půdě v Umbni;
ale i kus z tradic vlastního řádu, ekstatického ve všech projevech
lásky k Bohu a k myšlence. Jest to kvetoucí ráj srdce, kam také
nás Fra Angelico přenáší.

A hle, v samém sousedství kobky jeho, v témž klášteře skoro
současně žil mnich téhož řádu v tvrdém a činorodém
individualismu náboženském, který se uvědoměle a úporně staví proti
rOzkošnickému individualismu tehdejší medicejské renesance ve
Florencii a na konec, jako u husitství neb lutherství, vyústi v
politicko-vlastenecké povstání jak proti domácímu samovládci tak proti
mohutnějící moci cizinců. Prudkou sílou bezohledné osobnosti,ale
snad ještě spíše vnitřní pravdivostí strhuje florentský dominikán
k sobě a za sebou lid, jenž byl za vlády posledních Medicích
odsouzen k nečinné trpnosti, a tak se revoluce velkého náboženského
jednotlivce, mění v hnutí hromadné, jež však nakonec rychle zhasne,
zároveň s mučednickou hranicí na Signorii. U svatého Marka isou
cely bratra Jeronýma zachovány, a doposud cherubinský duch jeho
naplňuje je svou patetickou mocí: vidíme vyhublou a kostnatou
postavu převora dominikánského přecházeti za časného úsvitu
ztemnělou kobkou, odříkávati modlitby a žalmy, zastavovati se v mlčení
před krucifixem, zase prudce vstávati v náhlém osvícení, črtati na
pultu na okna cosi velkým hranatým písmem a opět pohlížeti
skrovným okénkem tázavě na střechy Florencie, jejíž osudy dočasně
leží v jeho ruce. Kdož jste, boží 1?ojovníci a zákona jeho -

Hrubě by se. mýlil ten, kdo by se domníval, že mezi uměleckým
zanícením Fra Angelica a mravní přísnosti Savonarolovou byl
rozpor a snad i nepřátelství. Bratr Jeroným, jenž nenáviděl marné
nádhery a přísně ji pronásledoval, trhal plamennými větami šperky
Florenťankám s bílých· hrdel a házel je rozkazovačným posunem
do ohně, nebyl obrazoborcem, nýbrž naopak velkým inspirátorem
výtvarného umění. Zduchovnil je, odkryl pro ně po přesi1ujícím
kvase sensualismu patos bolesti, utrpení, smutku,novou říši očistné

104