Errtpirové zámečky cizího panstva, spIse pohodlné než elegantní,
a malé kostelíky, teple omývané lidovou zbožností, zvedají se nad
širými úrodnými lány řepnišf luk i pšeničních polí j v panských
dvorcích jest plno ušlechtilého dobytka a ve stodolách hojnost
sklizně j ční-li někde komín, nebo bzučí-li sem tam továrna,
zpracují se tu jistě zemědělské výrobky, cukrovka, brambory, len.
Nesmírné ticho rozestřeno jest měkkým kobercem pokraji, nebol
i nedůvěřivý lid rozpačitých Moravců jest zamlklý: od té doby,
co finančníci, četníci i učitelé nového mladého státu rozkazují,
horlí a hrozí tak energicky po česku, nejde domorodcům
moravština od plic a němčina od srdce, j umlkají rázem, cítí-li, že jsou
sledováni. Ale co bychom se rozčilovali v pokojné zemi, jíž není
třeba dobývat ani násilím, ani ostrou politickou akcí, ježto sama
doroste k nám prostým zákonem života? Jen čas, jen čas I

Sedíme ve vysoké trávě v lesíku nad Chuchelnou s přítelem za
letního navečera. Jahody voní pod nohama v trávě, jemný větřík čechrá
smíšené stromoví, slunce šije zlatými jehlami veselý rubáš naklá.
nějícímu se dni. Přítel, praktik a reformista, rozpřádá plány, jak
získat Hlučínsko podniky zdravotnickými, sociální péčí, osvětovou
propagandou. Jest pln pokrokového ohně a mladistvé
nedočkavosti na úspěchy příliš pomalé. Přisvědčuji mu mlčky, ale vlastně
se vpíjím velkou' životní věrou a šfastným uspokojením do kraje,
kde všecky formy terénu i života mne poučují o vnitřní přísluš.
nosti k nám, násilně jenom pot1ačené. Nepozoren na slova druha,
naslouchám prostě dechu země. A náhle zanese k nám vzduch
úryvek jadrné mateřštiny, zřejmě opavského podřečí s rázovitými
obraty, s přízvukem lašským, s dobrými starodávnými výrazy.
To se dvě mladé sličné dělnice. pravé sestry Maryčky z Zermanic,
vracejí ze lnárny knížete Lichnowského v Chuchelné i laškují, škádlí
se, jsou plny smíchu a čtveráctví. A že se cítí tak úplně mezi
sebou, hovoří po našemu. Jest mně rázem jasno, že netřeba se
na HlučfIisku ničeho báti, že netřeba postupovati s nedočkavým
chvatem při díle získávacfm. Jedno jest nutno: aby se naši
Moravci na Hlučínsku opravdu a ve všem cítili mezi sebou. Pak
budou hovořiti, pak budou jednati po našemu. Jen čas, jen časl

93