ostatně v Brně bylo 'nejinak- míst při hlavních cestách Čechům,
a zakřiklé ,dušičky české se ani neodvažovaly dovolávati d6sledně
svého práva.. Jenoln místy, a to většinou v druhé řadě hroM,
zvedá se pomník s českým nápisem j to český lékař, učitel matiční
školy, menšinový novinář, povoláním zavátý železniční úředník
vyznává i po smrti sV'é češství, ja.k je vyznával v životě iv
činnosti.

Ale v nových hřbitovních oddílech náhle houstnou české texty
náhrobků - jsou. to již mrtví po převratě, kdy nebylo více
bráněno zakoupiti pro českého nebožtíka místo i v hlavní aleji, ani
nehrozilo již, že český nápis bude do rána fanatickou rukou
znešvařen. Ano, i na rodinných náhrobcích domněle zcela německých
rodin přibývá českých jmen zeťů, dcer, synů; sem tam ustupuje
zgermanisovaná zkomolenina správnému slovanskému znění. Zákon
života nezastavuje se ani u hrobů.

Odcházím ze hřbitova a přemýšlím, ne bez cítového přízvuku,

o tomto tichém vítězství přirozené národnosti. Jsem opět na hlavní
.cestě. Tři ženy, patrně babička, matka a dceruška, stojí u
honosného pomníku německého patricía, jenž byl spolehlivým sloupem
1!erinanisace. Obě dámy,dustojná stařena a sličná mladá paní,
ošetřují květiny, zatím co půvabné děvčátko si hraje. Žvatlá
neustále, a maminka s babičkou jsou nuceny mu odpovídati. A slyš,
dítě mluví čistou češtinou, a také matka se vyjadřuje správně
česky; jenom babičce jde to ztěžka a tvrdě, ale pokouší se o to;
Přede mnou na· bílý mramor náhrobr1í usedl černý kos, a z jeho
neunavné, jasné flétny proudí věčná píseň života.

*

POZDRAV DO HLučíNSKA. Národní svátek Hlučínska spadá
podobně jako slavnost československého osvobození do sychravé
.roční doby, a požehnaný kraj nemuže bohužel v ten den nastaviti
slunci svou vysokou hrud', vlnící se úrodou a radostí. Teprve
upro.střed léta, když nad kvetoucími jetelíští zvoní· včely a když se
:Z tučné pastvy vrací těžký skot, otevírá nejmladší kout
Československa celou svou duši, jež jest klidná, zdravá a bukolická.

92