LOKETSKÁ Rp'MANTIKA

. Hrad Loket přibližovalse k naší chlapecké, mysli zahalen kouřem

- . ,. I

rytiřské tajemnosti za hlaholu zvonu z mravokárné romance. Město
Loket kmitalo se později v naší umělecké pozornosti svěžími kvítky
svého světlého porculánu, který šíří kolem sebe resedovou vůní
doby' biedermeierské. Těchto obou složek jsme se nesnažili spojiti
v jednotlivý celek, nedbajfce mnoho o tuto zněmčenou končinu
naší vlasti, .kterou jsme se neodvažovali pojmenovati svým domo~
vem. Nevěděli jsme ani, že Loket, velmi zachovalý jak v části
hradní tak· v okruhu městském, leží v rozkošné krajině jasných
půvabů stále se střídajících, ba nepřimýšleli jsme si kněmu ani mocnou
a jarou Ohři, která k sobě tiskne mohutnou loketskou skálu s hradem
a s podhradím úplně tak, jako. sevřené paže a předloktí urostlé
dívky svírají k tělu velikou kytici tmavých růží - jméno Loket,
také doslovně zněmčené, vyjadřuje z~ela správně polohu místa.

Z Karlových Varů, kde jsme si bezděky as prospěchem opravili
nejeden názor o přírodně i průmyslově bohaté oblasti stále vzdo.
rovitého DeutschbOhmen, jest pro dobrého turistu do Lokte pouhý
skok, a kdo se proň rozhodl, jistě nelitoval - již půvabná chůze
podél klikaté Oharky, kroutící se smyslně pod strmými lesnatými
stráněmi se svorovými útesy stojí za to, zvláště dere.li se rozmarné
slunce košatými bukovými korunami a kyprým olšovým křovím,
kde tancují vážky s motýli a vesele pokřikují ptáci. Máme-li vedle
zbytečné mapy místního průvodce v kapse, dozvíme se rázem, že
jsme se několik kilometrů za moderní oblasti lázeňskou a tovární
octli v hustém hvozdě německé romantické pověsti. Zde zkameněl
nad řekou i se svatebním průvodem sentimentální Faust bez
titanismu, ale se srdcem velice vznětlivým,H~ns Heíling, zpomstychtí.
vosti zhrzené Dndiny, tam přepravoval převozník za závratnou
oďíněnu celý národ stěhujících se skřítků a permolníků, onde kupil
rytíř z křížových válek, poctivý a zuřivý Chrudum, hrůzy a divy
bez logiky a bez pointy. Divíme se, že jsme nepotkali, než se údolí
rozšířilo, v bukovém lese osamělého jednorožce a že nás pod ně·
kterým skalním srázem nepřivábil k sobě neodolatelný hlas Loreley

79