svatyně malostranské; v obsáhlých kapsách jeho staromodnfho
kabátu nechybí nikdy francouzská modlitební kniha. Často poklekne
zcela sám s hranatou strohosti a s vroucím gestem u zábradlí před
oltářem, aby se s rukama tvrdě a zbožně sepiatýma šeptem po,,:
modliL Zač asi? Za návrat starých řádů a obnovení autorit? Za
rodinu ztracenou v moři demokracie? Za dynastii a zdar jejích
nároků? Či za Prahu, město katolických tradic a zbožného citění,
jejíž barokní duše v tuto chvíli sestupuje naň, tichého paladina
času přešlého? Anebo nejvroucněji za spaseni vlastni duše, stále
nejisté, zda hledá Boha a jeho milost na správných cestách? I pro
modlitbu starce, naprosto již vyřaděného ze života, je ještě mnoho
možnosti.

Kdyby smrt byla umělkyní slohotvornou, stihla a uchvátila by
právě vtéto soustředěné póse předbřeznového nazarénstvíšlechtice
staropražského, v němž nažloutlým mramorem kameni kus
minulosti navždy nenávratné;

65