ŠPANĚLSKO V-PRAZE

Do melancholického šumění, jímž podzimní vítr doprovází
tichý pád listí v drobném parku Hradčanského náměstí, zaléhala
v posledním týdnu říjnovém r. 1922 každodenně v hodinách
večerního soumraku mocná hudba chrámová. Slavné vlnění varhan,
doprovázející sopránový zpěv ženský, proudilo z nevelkého
prostranstvfkostelika sv. Benedikta a rozlévalo se po Hradčanech jako
zátopa ekstase a tajemstvf. Mimojdoucí Pražan stanul v úžasu,
neboť klášterní chrámek "u barnabitek", jak se svorným omylem
sluje v lidových ústech, považován je v Praze za pevnou tvrz
mlčení: málokdy se otvírá pobožným věřícím, a to jen za tichých
bohoslužeb, jeptišky v přísné klausuře přilehlého konventutrvaji
na svých modlitbách, nepromlouvajíce ani slova k okolnímu
hříšnému světu, zázračná mumie blahoslavené Elekty v presbyteři šíří
kolem sebe tvrdé ovzduší němé ztrnulosti. Ano, zde vysoko nad
Prahou je místo, kde asketický duch může pokleknouti na
studeném prahu mramorovém, dělícím věčnost od časnosti, na prahu,
jehož jménem je mlčení.

Jaká to podivná událost otevřela dveře kostelíka hradčanského;
měnícdtlm mlčení v budovu duchovního plesu? K jakému svátku
zvou tamější paní domu, bosé karmelitánky, zpěvem; varhanami,
zvony? Vstoupíte-li do prostory kdysi gotické, dnes bědně .
znešvařené přestavbami a výzdobou co nejbanálnější, uvftá vás
jubilejní nálada. Girlandy z .chvoje sbílýmikvětyovíjejfhlavnioltář
a na něm umělecky
ubohý.HellichůvobrazzakladatelkY-řádubosých karmelitánek, svaté Teresy de Jesús. Starý kněz nabizfpřed
oltářem k políbeni věřícím relikviář. staropražské barokní práce
s kůstkou zanícené světice avilské; Lítanie na počest
patrónkyŠpanělska nesou se slavně a toužně nečlenitou lodí chrámovou,
nahývajíce nové síly z kuru Varhanového. Latinský nápis mézi pletenci
chvojepoučujé o smyslu slavnosti: dne 15. říjná 1922 dovršila se
tři sta Jet od svatořečení podivuhodné té Španělky. Vě:rný
Malostr~ňan Jan Neruda vzpomněL si na ni kdysi s lehounkou ironií
v duchaplné narážce milostné apost:rofy: "Ta byla krásna,světa

60