rického musea Tělíčkova ve školní budově a ani jsem nezpozoroval,
že jsem tam uvázl přes třihodiny. Nemýlim-li se, učí se již žáčkové
obecných škol ve vlastivědě, že největší památností přerovského
musea jsou diluviální nálezy z Předmostí, když tamžil,mamuty
zabíjel, primitivní nástroje a zbraně pracně robil a snad se i o
výtvarné umění pokoušel proslulý homo předmostensis. Mne však
v museu ještě více upoutal jeho tvůrce a strážce, vědecký ředitel
a pokorný laborant, odborník v praehistorii a praktický
konservátor, řídící učitel Antonín Tělíčka.

Takměř, všecko co nám ukazoval, pocházelo z jeho nálezů; skoro
každý kus kosti, zbraně, keramiky vyňal sám z cihlářské hlíny;
na každém předmětě byly stopy jeho práce, jeho učenosti, jeho
lásky. Měl prostou a malebnou výmluvnost zanícených sběratelů
a názorný i živý výklad solidních odborníků. Uměl s
jadrnoukonkretností popsati celý nález i každý střípek z něho~ Když líčil celá
údobí diluviálního života, když pravěkého člověka předYáděl při
práci řemeslné a povolání bojovnickém, když. mluvil o počátcích
umění v době kamenné, byl najednou epikem, aniž o tom sám věděl.
Všecko v jeho podání bylo názorem, všecko bylo nadšením, všecko
bylo láskou k věci. K věci? Ne, to není pravé slovo: homo
předmostensis byl učiteli Těličkovi právě tak málo věcí, jako Fabreovi
jeho střevlíci neb housenky. Antonín Tělička byl organisovaným
sociálním demokratem a miloval tudíž ex oHo lidstvo. Ze
soukromého nadšení a z důvěrné potřeby miloval však především člověka
předmostského.

Popisoval rád a skutečně s pietou své odborné putování za hroby
a kulturními pozůstatky tohoto svého nejstaršího přítele, o němž
se nám v jeho podání zdálo, že· před mnoho desetitisíci lety ne·
zemřel, nýbrž jenom spí. A kdyby byl obrovitému svémukostrounu
poručil: "Vstaň a chodI", věru bychom se n~byli podivili. Ve
výkladech Antonína Tělíčky všecka smrt byla pohlcena věčným a
nekonečně pokračujícfm životem. Odešel-li, nyní, tak předčasně,
Antonín Tělička navždy, politujme jenom této smrti přilíš chvatné,
ale nevěřme, že vytrvalý burcovatel mrtvých po velké potopě světa
jest sám mrtev na věky'

47