kolem sebe soustředěným a láskyplným pohledem. Příroda mu byla
pojmem velice širokým i vešly se tam i koniklece, jež na výletech
s Americkým klubem dam do pražského okoli sbíral uprostřed
zpívající mládeže, i ona kostra velrybí, na kterou se svým
měšfanským stolokruhem skládal zlatku po zlatce, až ji mohl instalovati
v sále Zemského musea.

Z následovníků a mladších spolupracovníků Vojty Náprstka
odešel snad poslední: profesor Bohumil Bauše, sám také stařec málem
sedmdesátiletý. Byl žákem profesora Friče a proto dbal y
přírodních vědách hlavně popisné stránky, nespouštěje nikdy se zřetele
vlastivědných záměrů. Ale jeho popularisační úsilí, projevivší se
v desítkách knížek a snad tiSících článků, bylo ze školy Náprstkovy:
sdružovala se v něm volná světovost s bodrou lidovostí, nadšení
pro pokrok hadavého ducha lidského s přirozeným smyslem prak.
tickým, vychovatelská snaha poučná se zábavným tónem. Pilný
čtenář a tlumočník anglických revuí a magazínů se přirozeně stal
spolutvůrcem přírodovědeckého feuilletonu českého, pokud se
nezakládána pozorovate1ství vlastním, nýbrž na zpracování objevů a
nálezů cízfch. Při tom bylo však u Baušeho vždycky patrno, jak dobře
zná a horoucně miluje přírodní bohatství vlasti, za nímž posílal
studenty i turisty, děti i nedělní výletníky. Bohumil Bauše pročetl,
prostudoval i přeložil mnoho knih, ale zůstal jenom proto tak
dlouho svěží, že se nejčastěji vracel, jako čtenář, vykladač i
obdivovatel, k oné "velké knize bez omylu, bez vady", o níž
prostoduše veršoval básník, velebený za jeho mladosti a drahý také kruhu
Voíty Náprstka: "v knihách mluví jenom lidé, v přírodě však mluví
Bůh."

*

NEDĚLNí ODPůLDNE V PŘEROVĚ. Když jsem se chystal na'
několik dnů do Přerova, varovali mne přátelé důrazně před nudou
tamního nedělního· odpoledne. Procházeje se v neděli dopoledne
městem, měl jsem dosti strachu a dával jsem přá~e)ům již napřed
za pravdu. A přece byla jejich výstraha zbytečná, neboť jsem
v málokterém z moravských měst zažil tak pěkné nedělní odpůl.
dne, jako v Přerově. Zaskočil jsem na malou hodinku do
praehisto
46