zvláště když i tehdy rašínovský vtip měl svou ostrou jízlivost a
rašínovský pohled svůj krutý chlad. Málem všichni jsme byli
ilusionisty, ale dr. Rašín, národohospodář a peněžník, byl realistou. Znal
lidi do dřeně kostí a ježto jim nerad odpouštěl, měl v onom čase
tolikerého národního a politického slabošství mnoho příležitosti
jimi pohrdati. Rozuměl poměrům v Praze i na venkově a bral je
v počet při každé smělé koncepcí svých druhů. Smál se povýšeně
zlatým střechám, které jsme přfliš ochotně nasazovali nedaleké
české budoucnosti, ale přemýšlel opravdově o úhelných kamenech
v jejích základech. Nedovedl jsem jako pouhý laik sledovati
finančních a hospodářských otázek, do nichž se horlivě v diskusi zabíral,
ale s psychologovou zvědavosti jsem se díval do jeho ostře
modelované, výbojně chytré tváře, kde pracovaly pod inteligentním čelem
pronikavé oči.

A říkal jsem si, že všecky politické vignety jsou falešné, měří-li se
na pravdě povahy. Pokrokář? Kdysi. Muž svobodomyslný? Patrně.
Demokrat? Asi. Ale především realista, právě proto, že se k
realistické straně nikdy ani zdaleka nehlásil.

*

PŘíKLAD. Šest neděl tělesných muk, klamavých nadějí a příliš
příznačných recidiv, šest neděl marného odevzdání do důmyslu
i štěstí lékařt'i a operatérů, šest neděl zápasu nepodlomeného ducha
se smrti, která si.tělo, tak tuhé a pevné, neodvolatelně
poznamenala již v hrozný den atentátu - a to všecko před očima veřejnosti,
za kontroly ctitelů i odpůrců, v průvodě komentářů Prahy i venkova
a s· přímým odrazem v zrcadle novin: takový byl závěr života
d.oktora Aloisa Rašína. Sta a tisíce těch, kdož denně s napětím a účastí:
hledali v novinách bulletiny z podolské sanatoře, trnuli nad
nesmyslnou marnosti této zkoušky a žehrali na rafinovanost osudu,
který jako zlý dravec nezničil vzácnou svou kořist naráz, nýbrž si
s ní mučivě a krvelačně pohrával. Proč, jen proč, volali k nebi,
o jehož spravedlnosti pochybovali, musí syn člověka postupovati
takovou cestu křížovou, která vede právě jen do zahrady Josefa
Arimatejského? A přece, dovolte srdci, jež po šest neděl svírala

42